Dnešní kázání se má zabývat láskou, coby ovocem Ducha. Mohla bych s vámi dnes rozebrat 13. kapitolu 1. listu Korintským nebo bych mohla mluvit o tom, co říká apoštol Pavel – že nic nás nemůže odloučit od lásky Kristovy, či jinými známými pasážemi o lásce. Dnes se budeme bavit o tom, jak se takové ovoce lásky projevuje ve zbožnosti.
Pokud je slovo láska širokým a těžko uchopitelným pojmem, pak zbožnost bude ještě horší, protože nám v češtině zní podivně. Co to je zbožnost?
V angličtině je to ještě horší, protože zbožnost je anglicky často překládána jako religiousness, tedy náboženskost. My letniční křesťané máme z tohoto strašidla náboženskosti velký strach a snažíme se vůči ní vymezovat, kudy jen chodíme. Tak proč se jí dnes zabývat?
Podíváme se dnes na to, že láska a zbožnost jsou v blízkém vztahu – takový nejpřirozenější přechod mezi láskou a zbožností nabízí šibalský výrok krále Petra z Noci na Karlštejně. Král Petr tam při rozhovoru s vévodou Štěpánem prohlašuje, že “V lásce je zbožnost a zbožnost je láska!”
Říká to samozřejmě z jiných důvodů, ale mě tento výrok stačí k tomu, abych se dostala ke svému dnešnímu příběhu.
Mé seznámení s pojmem zbožnosti totiž proběhlo před koncem loňského roku, když jsem přemýšlela o svém chování a o rozhovorech, které jsem v poslední době vedla s přáteli a také o starostech, které zaměstnávaly moje myšlení. Postupně jsem nabývala čím dál hlubšího pocitu nanicovatosti, protože jsem si uvědomila, že se moje zájmy hodně stočily do mého nitra – uvědomila jsem si, že v mnoha věcech jednám sebestředně. Nebudu zabíhat do detailů, ale jednoho večera jsem si v tomto ohledu povzdechla před svým bývalým učitelem z biblické školy. On mě tehdy povzbudil, ale taky mi – jako správný učitel – zadal úkol. Řekl mi, abych vzala Nový zákon a prostudovala jsem si, co říká o tématu Zbožnosti. Dal mi zadání, termín odevzdání, všechno 🙂
Studie, která z toho vznikla, mě nadchla, protože jsem si uvědomila, že se slova “zbožnost” vůbec nemusím bát – ba naopak by mělo být součástí mého každodenního života! Podívejme se na to společně:
ZBOŽNOST
Prvním krokem takového hledání významu nějakého slova z Bible je pro mě vždy nahlédnout do Nového biblického slovníku. Tam zjišťujeme, že zbožnost je překladem řeckého slova eusebeó – to byl běžný helénistický termín označující provádění úkonů náboženské bohoslužby (Sk 17,23). Křesťanská eusebia = zbožnost je Božím darem, který přijímáme vírou, je to vlastně schopnost uctívat Boha vším, co dělám. Evangelium je “učení pravé zbožnosti”, proto máme prověřovat každé učení, jestli vede ke zbožnosti, jestli nese ovoce obnovy v Kristu, protože jen z takové obnovy může zbožnost pramenit.
Pravá zbožnost spočívá v postoji poddanosti, poslušnosti vůči Bohu, spočívá v uposlechnutí evangelia / uposlechnutí pravdy. Dva základní rysy – jak se k tomu dostaneme i později, jsou víra v Ježíše Krista a láska ke křesťanům. Zbožnost se projevuje viditelně na životě člověka, je to způsob, jakým reaguje na své okolí, jak uvádí v praxi svoji víru. Pokud bychom hledali, kde je slovo zbožnost použito jako přívlastek, viděli bychom, že Kornélius, pohan, který se obrátil ke Kristu, byl nazván zbožným člověkem (Sk 10,2).
Pokud bychom se tedy vrátili k onomu šibalskému výroku krále Petra, V lásce je zbožnost a zbožnost je láska, můžeme ho s tímto poznáním už trochu okomentovat. Láska je základem zbožnosti, protože zbožnost bez lásky není zbožnost. Není možné milovat Boha, být mu vděčný za jeho absolutní projev lásky, aby se to neprojevilo na našich životech. Zbožnost je projevem lásky.
Pokračujme ale dál v našem hledání významu zbožnosti. Co nám o zbožnosti říká Nový zákon? Těch zmínek je několik, podívejme se na ně.
Odkazy obsahující slovo zbožnost (eusebeia):
Mk 7, 6-7: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; 7 marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘
- Ježíš farizeům připomíná, že je marná zbožnost, která je postavená na náboženských požadavcích, ale není zakořeněná v srdci
- hned v první zmínce zjišťujeme, že zbožnost lze dělat i špatně, to je důležité 😀
1 Tm 2, 1-2: Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi, 2 za vládce a za všechny, kteří mají v rukou moc, abychom mohli žít tichým a klidným životem v opravdové zbožnosti a vážnosti.
- aby člověk “měl pokoj” a mohl žít v klidu zbožným životem, měl by se modlit za své vládce
1 Tm 3,16: Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.
- naplní, účelem naší zbožnosti je dílo Ježíše Krista
2 Tm 3, 5.12: Navenek sice budou ztělesněná zbožnost, ale její moc budou popírat. Od takových se odvracej. […] A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.
- další odkaz potvrzující, že zbožnost (protože se projevuje navenek) může být jen povrchní
- kdo opravdu chce být zbožný, nebude to mít v životě lehké
Tt 2,12: Ukázala se Boží milost, která přináší spásu všem lidem 12 a vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní, žili rozumně, spravedlivě a zbožně v tomto věku 13 a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista.
- zbožnost je požadavek na život křesťana
Jk 1, 26-27: Domnívá-li se kdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, klame tím sám sebe a jeho zbožnost je marná. 27 Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.
- zbožnost se projevuje navenek
- člověk je schopen sebeovládání v mluvení
- aktivně pomáhá těm, kteří potřebují pomoc nebo jsou na okraji společnosti
- zachovává si čistotu srdce
2 Pt 2,9: Pán však dovede vytrhnout zbožné ze zkoušky, ale nespravedlivé uchovat pro trest v den soudu
- doopravdy zbožní lidé jsou pod Boží ochranou
Předběžné závěry
S těchto několika veršů můžeme učinit několik závěrů:
Zbožnost je pozorovatelná navenek
Protože je pozorovatelná, je i “napodobitelná”, “zfejkovatelná”, tudíž může být i pokrytecká
Pravá zbožnost, zbožný život, to je něco, k čemu jsme jako křesťané povoláni!
Ti kteří upřímně, před Bohem žijí svůj život zbožným způsobem, pokud pamatuje na druhé, vychází jim vstříc, pomáhá potřebným, pak je pod Boží ochranou a naplňuje svou roli ve vztahu k dílu Ježíše Krista.
Zbožnost je třeba udržovat
Na jiném místě Pavel Timoteovi píše:
1 Tm 4, 7- 8: Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti. Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí.
- ve zbožnosti je třeba se cvičit
Tomáš Akvinský, významný středověký filosof, se zabýval tím, co to znamená žít dobrý, ctnostný život. Ctnostný = plný ctností. Vytvořil systematiku, jaké dobré ctnosti může člověk nést a jaké neřesti jsou jejich protiklady atp. Co je podle mě ale na jeho díle nejzajímavější je to, že učil, že ctnost se má stát “habitem”. Habitus je latinsky návyk a když jsem se o tom učila ke státnicím, Ota mi k tomu vymyslel krásnou mnemotechnickou pomůcku, že ctnosti máme oblékat jako hábit, tedy habitus 😀
Akvinský chtěl říct – a beztak jenom opakoval apoštola Pavla – že se takový ctnostný nebo zbožný život musí znovu a znovu “oblékat”. Pavel říká,
Ko 3, 10: Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky 10 a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
– mezi životem bez Krista a životem s Kristem je tak velký rozdíl jako mezi dvěma druhy oblečení
Ef 4, 24: Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi, 23 obnovte se duchovním smýšlením, 24 oblečte nové lidství, stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.
– Boží lidství, které na sebe máme oblékat, odráží Boží obraz, spravedlnost a pravdu
Předběžné závěry
Zbožnost tedy sice je darem, ale také není něco, co bude samo o sobě fungovat bez naší vůle. Naše aktivní spolučinnost na zbožnosti, na zbožném životě, je absolutně nezbytná. Musíme se snažit, cvičit se v ní, oblékat ji. To je náš úkol.
Tak jako nám nevydrží fyzička, když přestaneme cvičit, tak jako se naše šaty obnosí, když o ně přestaneme pečovat, tak i zbožnost, ve které se necvičíme a kterou neoblékáme, nezůstane stejná. Ba co hůř, možná se stane tou zbožností, před kterou nás varuje Ježíš a později i apoštol Pavel, když píše,
1 Tm 6, 3-6.11: Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, 4 je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, 5 ustavičné hádky lidí, kteří mají zvrácenou mysl a jsou zbaveni pravdy, a zbožnost pokládají za prostředek k obohacení. 6 Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. […]
- učení pravé zbožnosti je jen jedno (učení a dílo Krista); zbožnost lze i “fejkovat” a pracovat s ní jako s prostředkem obohacení ale zbožnost, která nepotřebuje víc, než má, je “spokojená”, je sama o sobě obohacující
- o zbožnost je třeba usilovat, tzn. má nám o ni jít, má být naší prioritou, cílem
Jak si zbožnost udržet?
Naše lidská přirozenost by tady možná začala namítat, že to je celé jakési složité. Jak jako cvičit? Cvičení je težké. Cvičení zkouší naše limity. Nutí nás uvědomit si naše limity. A někdy nás zanechává otrávené a zklamané, protože si uvědomíme, že nejsme tak silní, jak jsme si mysleli.
Je to tak. Ale nikdo neříká, že život s Bohem je lehký. Že život pro Boha je lehký. Co ale říct můžeme je, že život s Bohem a život pro Boha dává smysl. Naplňuje smyslem a nadějí, to co se zdálo prázdné a zoufalé.
Bohudík, co se zbožnosti týče, nemáme výmluvu, protože jak píše apoštol Petr,
2 Pt 1, 3.6-8.11: Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. […] Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, 6 k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, 7 ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. 8 Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce. […] Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, 12 kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne!
- zbožný život zahrnuje naši intenzivní snahu o ctnost, poznání, zdrženlivost, trpělivost, zbožnost, bratrskou náklonnost a lásku
- pokud člověk o tyto věci usiluje, buduje se v nich a rozhojňují se v něm, ponese ovoce
- a všechno, čeho je k tomu třeba, darovala nám jeho božská moc
Všechno, čeho je třeba ke zbožnému životu, k životu, který se vyznačuje láskou k Bohu a lidem, k takovému životu, aby na nás bylo znát, že patříme Kristu, ale aby to nebylo pokrytecké, aby to bylo upřímné a založené na pravdě evangelia a na úžasném spasitelném dílu Ježíše Krista – všechno proto, abychom žili tento dobrý život před Boží tváří nám dala jeho Božská moc.
Sílu cvičit se ve zbožnosti, nezabalit to s tím cvičením už v březnu, ale vydržet celý rok, tuhle sílu nám dala jeho božská moc.
Schopnost každý den znovu navléct ten hábit, budovat si návyk toho, jak lidem pomáhat, jak být neustále připraven sloužit Bohu – tuhle schopnost nám dala jeho božská moc.
Máte pocit, že ne? Modlete se a Bůh vám ji dá. Takovými dobrými pomůckami, pomyslnými činkami, které můžeme zvedat, abychom se ve zbožnosti cvičili, mohou být tři základní věci:
Aktivní modlitební život – takový, který hledá způsoby, jak s Bohem komunikovat, jak mu podřizovat svůj život, vyznávat své hříchy a předávat mu vládu nad svým životem.
Studium Písma – hledání toho, co doopravdy znamená žít z moci Ducha, zbožným životem a jít po úzké cestě za Ježíšem.
Církevní společenství – když sdílíme svůj život s ostatními, když se nebojíme být zranitelní a přiznat svou nedostatečnost, ale radujeme se s radujícími, pláčeme s plačícími, podpíráme slabé a povzbuzujeme silné, budujeme Boží království a učíme se navzájem, jak žít zbožným životem.
Nepřestávejme o to nikdy usilovat – ne aby se na nás lidi dívali s obdivem a říkali ó, jak je zbožný/á – ale o to, aby naše svědomí před Bohem bylo čisté, že jsme každý den udělali maximum pro jeho evangelium. Ať už jsme myli nádobí, uspávali děti, šli do práce, hovořili s kolegy nebo jeli městskou – že jsme ve všech těchto situacích dělali maximum pro slávu Boží, že jsme vše vykonávali poctivě a upřímně.
Věřte, že všechno, co potřebujete ke zbožnému životu, už máte. Jste zmocnění Bohem k tomu, abyste pomáhali druhým, abyste sdíleli evangelium, abyste poctivě pracovali na tom, co vám Bůh dal na zodpovědnost. Modleme se, abychom byli citliví na tyto příležitosti a směle jsme je využívali k oslavení Boha!
Překážky zbožnosti
V neposlední řadě si také uvědomme, jaké mohou být překážky zbožného života. Na prvním místě bych zmínila nenávist, protože je protipólem lásky. Nenávist nám brání žít naplno v lásce ke Kristu. V prvním ze svých dopisů apoštol Jan říká:
Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí.
Proto kdo chce žít zbožným životem, musí kontinuálně hlídat, jestli vůči někomu nemá nenávist. Nenávidět někoho je snadnější, než si možná myslíte. Možná si říkáte, že jste ještě v pohodě, že nemáte nenávist, ale prostě vám ten druhý “nesedí”. Nechci to posuzovat za vás. Zeptejte se Ducha svatého, co on na to. Zaposlouchejte se do svého svědomí.
Další překážkou zbožného života může být lhostejnost. To když je nám jedno, jak reprezentujeme Boha na zemi. Lhostejnost nás utěšuje, protože nás nenapomíná. Nechává nás být. Vždyť je to všechno jedno. Tak jsem se jednou nezachovala správně, no a co. Jednou, dvakrát, třikrát…a pak najednou zjišťujeme, že už nám ty “správné” reakce nejdou tak snadno. Lhostejnost je převlečená lež o tom, že naše jednání a rozhodování nemá smysl. Má. A buď ukazuje na Nejvyššího Boha nebo zapadá do obyčejné všednodennosti, mimo zdroj veškerého smyslu…
Lenost a roztržitost také brání našemu zbožnému životu. Únava z povinností, rutina, možná i frustrace, že nám zbožný život nepřináší to, co bychom bývali chtěli – většinou jsou to očekávání, která jsme zbožnému životu podsunuli, jakože když budu žít zbožně, najednou se kolem mě začnou všichni obracet, budu navždy zdravá a mě i mým nejbližším se vždy bude dařit. Nic takového nám Bible neslibuje. Pokud se ale vymaníme z těchto překážek a budeme usilovat o zbožný život v lásce k Bohu a ke druhým lidem, naplníme Boží vůli pro náš život.
Závěr
Dostáváme se k závěru. Začali jsme trošku zamotaným výrokem krále Petra z Noci na Karlštejně, ve kterém říká, že V lásce je zbožnost a zbožnost je láska. Bohužel ho – už kvůli jeho kontextu – nemůžeme přijmout, ale můžeme si ho upravit na základě toho, co bylo řečeno. V upravené verzi by pak zněl: Láska je základem zbožnosti a zbožnost je projevem lásky. Už není tak zvučný, ale aspoň je pravdivý.
Láska nás dostala na kolena před Boží trůn, láska nás provází v každém dni. A láska se projevuje v naší zbožnosti. Jsme jako křesťané povoláni k tomu, abychom žili zbožný život. Ježíš říká, abychom nejprve hledali jeho království a spravedlnost a ostatní nám bude přidáno. Máme usilovat, hledat způsoby, jak žít zbožným životem, mít život pro Boha a v Bohu jako prioritu a o všechno ostatní se Bůh postará.
Nezapomínejme na tuto povinnost. Nazapomínejme na to v našich pracovních kolektivech. Nestyďme se žít zbožným životem před našimi příbuznými a nevěřícími přáteli. Mějme odvahu žít život s Bohem před lidmi.
Pokud můžete povstaňte a pojďme Pána prosit o to, aby nám dával sílu, abychom mohli každý den žít tak, aby z nás měl radost. Abychom si ne my, ne lidi kolem nás, ale aby on mohl být rád, že žijeme zbožným životem pro něj a pro druhé. Abychom mohli vyjít ze své sebestřednosti a cele jsme se vydali jemu a jeho vůli.