Úvod: Chodit s Bohem?
V září jsme naťukli téma “chodit s Bohem” a shodli jsme se na tom, že je to takový zvláštní pojem – co to znamená?
SZ: “chodit s Bohem” označuje Bible jak způsob života člověka a jeho chování, tak postoj, jaký vůči němu zaujímá Bůh.
NZ: záleží na tom, s kým a s čím chodíme…máme tendenci volit si cestu, kterou by pro nás Bůh nevybral, mnohem radši se rozhodujeme podle svých pocitů a aktuálních tužeb, aniž bychom vždy domýšleli důsledky…vede k vytvoření si návyku a k vědomému dodržování Božích pravidel, protože život podle těchto pravidel je nejen morálnější, ale z dlouhodobého hlediska i zdravější a šťastnější. I proto je pro nás toto téma atraktivní, protože věřím, že tak, jak tu dnes jsme, toužíme po tom, žít morálnější, zdravější a šťastnější život.
Dnes se k tomuto tématu vracíme a tak, jako jsme v září společně probírali biblický příběh Abrahama a jeho cesty s Bohem, tak se dnes podíváme na izraelského krále Davida.
Představíme si dnes Davida jako zodpovědného pastýře, odvážného bojovníka a zranitelného básníka. Věřím, že právě tyto tři vlastnosti (zodpovědnost, odvaha a zranitelnost), nás mohou hodně naučit o tom, jak i my můžeme dnes chodit s Bohem.
David a Goliáš
Davidův příběh začíná někdy v 10 st. př. Kr., kdy Izrael neměl zrovna jednoduché období. Chýlilo se právě ke konci tzv. období soudců, které se vyznačovalo tím, že izraelské kmeny nebyly sjednoceny pod jedním panovníkem, ale všech dvanáct jich bojovalo samo za sebe. Dosud někdy bojovali s cizími nepřáteli, jindy mezi sebou. Je to ale právě v tomto období, kdy se Izraelci začnou sjednocovat a shodou se na tom, že by si přáli krále. Jednoho takového si vyberou – silného a pohledného muže jménem Saul. Tomu se daří celkem obstojně ustanovit nějaké jádro země a jeho hranice a tyto hranice udržuje, což je ve starozákonních dobách nemalý počin.
Jedním ze znepřátelených národů jsou Pelištejci (kral. Filištíni) a právě ti v tomto období Izraelské kmeny hodně trápili – v těch biblických kapitolách, které vypráví Davidův příběh se jen s Pelištějci utkává asi 8 krát.
Situace, kterou si dnes připomeneme my, je ale specifická tím, že Pelištejci měli jednoho zápasníka – Goliáše – který byl tak hrozivý (skoro 3 m), že se s ním nikdo nechtěl utkat. Proto na něj vsadili všechno a řekli, že kdo ho porazí, bude konečným vítězem (1 Sa 17,9).
A protože příběh Davida a Goliáše je velmi známý, ale mnozí z vás jej možná znají jen z písničky Voskovce a Wericha, vypůjčím si tady pro následující část kázání její strukturu, abychom byli všichni na stejné vlně. A samozřejmě bych to nebyla já, abych neporovnala tuto veselou píseň s biblickým textem, že. Takže, kdo ji znáte, tady se budete chytat.
Lidi na lidi jsou jako saně,
člověk na člověka jako kat.
Podívejte se na ně,
musíte naříkat.
Obr do pidimužíka mydlí,
domnívaje se, že vyhraje.
Klidně seďme na židli,
čtěme Bibli, tam to všechno je.
Píseň začíná krátkým prologem, nejprve reflexí stavu společnosti a pak krátkým nastíněním toho, co nás čeká v příběhu o Davidovi. Pánové také v písni radí, abychom udělali právě to, co se chystáme udělat – seděli jsme na židli a četli biblický příběh, který může poskytnout odpovědi na problémy i současné společnosti, ve které jsou rovněž lidi na lidi jako saně (pohádkové či mýtické bytosti, draci).
Samuelova kniha nám povídá,
jak na žida přišla veliká bída,
jak ti bídní Filištíni
válku vést nebyli líní,
až potkali Davida.
Tady nás píseň vede do přímo do biblického textu. Příběh Davida se rozkládá v knihách 1. a 2. Samuelově a 1. Královské, ale o jeho střetem s Goliášem se dočteme v 1. Samuelově knize, v 17. kapitole. Podívejme se na to spolu:
Pelištejci shromáždili své šiky k bitvě. Shromáždili se do Sóka, jež patří Judovi, a utábořili se mezi Sókem a Azekou v Efes-damímu. 2 Také Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v dolině Posvátného stromu a seřadili se k bitvě proti Pelištejcům. 3 Na hoře z jedné strany stáli Pelištejci, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí. 4 I vycházíval z pelištejských šiků soubojový zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď…. Goliáš stával a volal na izraelské řady. Říkal jim: „Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? … Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. 9 Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit.“
David šel do války
volky, nevolky,
Z velké dálky
nesl bratrům homolky.
David byl synem Efratejce, toho z Betléma Judova, jenž se jmenoval Jišaj a měl osm synů. Za dnů Saulových byl ten muž příliš starý, aby mohl jít mezi vojáky, 13 ale šli tři nejstarší Jišajovi synové; odešli se Saulem do války. … Jišaj vybídl svého syna Davida: „Vezmi pro své bratry éfu praženého zrní a těchto deset chlebů a běž do tábora za svými bratry. 18 Těchto deset homolek sýra doneseš veliteli nad tisíci. Navštívíš své bratry s přáním pokoje a převezmeš od nich vzkazy.
Tady musíme na chvíli opustit píseň a doplnit si několik detailů:
- David slyšel Goliáše, jak se chvástá a posmívá se Bohu Izraelců
- pohoršilo ho to
- ptal se nastoupených Izraelských vojáků, proč si to nechají líbit
- a dostal pucunk od staršího bratra
- nenechal se ale odradit a přišel před krále Saula, aby se nabídl k tomu, že bude s Goliášem bojovat
Saul Davidovi odvětil: „Nemůžeš jít proti tomu Pelištejci a bojovat s ním. Jsi přece mladíček, kdežto on je bojovník od mládí.“ 34 David řekl Saulovi: „Tvůj služebník byl pastýřem ovcí svého otce. Když přišel lev anebo medvěd, aby odnesl ze stáda ovci, 35 hnal jsem se za ním a bil jsem ho a vyrval mu ji z tlamy. Když se proti mně postavil, chytil jsem ho za dolní čelist a bil jsem ho, až jsem ho usmrtil. 36 Tvůj služebník ubil jak lva, tak medvěda. A tomu neobřezanému Pelištejci se povede jako jednomu z nich, protože potupil řady živého Boha.“
37 A David dodal: „Hospodin, který mě vytrhl ze spárů lva a medvěda, ten mě vytrhne i ze spárů tohoto Pelištejce.“
Jen v tomto krátkém úseku příběhu vidíme dvě ze tří vlastností, o kterých chci dnes mluvit: jednak jeho odvahu a jednak jeho velkou zodpovědnost.
David prokázal velikou odvahu, když se nabídl, že se Goliášovi postaví na odpor. Kdo by měl odvahu postavit se člověku, který byl pravděpodobně skoro dvakrát tak větší, než on? A pak tu vidíme Davidův velmi jemný, ale zato silný cit pro zodpovědnost. Stojí před izraelským králem Saulem a vypráví mu o tom, že když pásl ovce, nebál se postavit lvu nebo medvědovi.
Davidovi je v tuto chvíli cca 15-17 let. Ale i přesto, že byl možná ještě teenager, jeho povaha, ani kontext jeho příběhu nenaznačuje, že by si to vymýšlel.
Dívala jsem se, jak velký asi mohl být lev, kterého tehdy mladý David přemohl. Srovnání velikostí vidíte v prezentaci (zajímá nás Puma a Lev Perský). Nebyl to malý kousek. A David tedy očividně ani nebyl houžvička. I přesto, že musel čelit takové šelmě, nenechal jí ani tu jednu ovci ze stáda svého otce. Svou práci pastýře bral zodpovědně.
Na Izraelského krále Saula očividně jak svou odvahou, tak smyslem pro zodpovědnost přesvědčil. A my můžeme pokračovat v písni:
V pochodu se cvičil v hodu.
Dal si pro strýčka Příhodu
tři šutry do tobolky.
Saul mu nabídl své brnění, ale David zdvořile odmítl.
Poté Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl ho do pancíře. 39 Na jeho odění si David připásal jeho meč a pokusil se chodit, ale nebyl na to zvyklý. David tedy Saulovi řekl: „Nemohu v tom chodit, nejsem zvyklý.“ A svlékl to ze sebe. 40 Vzal si do ruky svou hůl, z potoka vybral pět oblázků, vložil je do své pastýřské torby, do brašny, a s prakem v ruce postupoval proti Pelištejci.
Při přípravě tohoto kázání jsem si udělala studii Davidova příběhu. Vytvořila jsem si legendu a barevně jsem si ve vyprávění několika knih Bible vyznačovala Davidovu odvahu, zodpovědnost a zranitelnost. Když jsem s tím skončila a celé jsem si to prošla, fascinuje mě, že právě v příběhu o Davidovi a Goliáši se velmi výrazně objevují všechny tři.
Když David odmítá Saulovo brnění, rozhoduje se být zranitelný. Jeho výstup proti Goliášovi je hodně šílený, ale taky je postavený na pevné víře, kterou má David v to, že ho Bůh v jeho boji podpoří.
David si nebere tři šutry, jak zpívají Voskovec a Werich, ale pět. Přesto to není nic moc. Přichází před plně vystrojeného třímetrového válečníka s pastýřskou holí, brašničkou a prakem. Kdokoli zběhlý v umění války vám řekne, že je to až pošetilé.
Hej, hej,
kam se valej.
Vždyť jsou malej!
Takhle Goliáš ho provokuje.
David slušně salutuje.
Pelištejec se podíval, spatřil Davida a pohrdl jím, protože to byl mladíček, ryšavý, krásného vzhledu. 43 Pelištejec na Davida pokřikoval: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ A Pelištejec zlořečil Davidovi skrze své bohy. 44 Pokřikoval na Davida: „Pojď ke mně, ať vydám tvé tělo nebeskému ptactvu a polnímu zvířectvu.“
Goliáš ho tak hezky, starověce posílá do příslušných míst. A tady se dostáváme k té nejakčnější části vyprávění.
Když mu ale obr plivnul do očí,
David se otočí,
prakem zatočí.
Mám tak trochu pocit, že ta kapitola o D&G je tak dlouhá proto, aby si ji mohli užít chlapi. Mě to tolik nezajímá, jak ho zabil, stačí mi ta informace, ale ti, kteří to mají rádi, si tady přijdou na takové až Tolkienovské vyprávění. Nejdřív to ale David uvádí svou promluvou, aby ten svůj následující čin tak trochu teologicky orámoval:
Ale David Pelištejci odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem, kopím a oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských řad, kterého jsi potupil. 46 Ještě dnes mi tě Hospodin vydá do rukou. Zabiji tě a srazím ti hlavu. Ještě dnes vydám mrtvoly z pelištejského tábora nebeskému ptactvu a zemské zvěři. Celý svět pozná, že při Izraeli stojí Bůh. 47 A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nezachraňuje mečem a kopím. Vždyť boj je Hospodinův. On vás vydá do našich rukou.“ ,
Když Pelištejec vykročil a přibližoval se k Davidovi, David rychle vyběhl z řady proti Pelištejci. 49 David sáhl rukou do mošny, vzal odtud kámen, vymrštil jej z praku a zasáhl Pelištejce do čela. Kámen mu prorazil čelo a on se skácel tváří k zemi. 50 Tak zdolal David Pelištejce prakem a kamenem, zasáhl Pelištejce a usmrtil ho, aniž měl v ruce meč. 51 David přiběhl a stanul u Pelištejce. Popadl jeho meč, vytrhl jej z pochvy a usmrtil ho; uťal mu jím hlavu. Když Pelištejci viděli, že jejich hrdina je mrtev, dali se na útěk.
Tak a tady to máme.
Když začínáš,
no tak tu máš.
Byl jsi velkej
já měl kuráž.
A jakej byl Goliáš.
David, 17 letý kluk, se v téhle šilené situaci a za absurdních podmínek postavil obrovi s vírou, že ho v tom Bůh podpoří a vyhrál. Ukázal, že bere zodpovědnost za svůj národ a jeho pověst. Nedovolil, aby ho nějaký pelištejec haněl.
Ukázal, že je odvážný a s velkou odvahou udělal obrovský krok víry.
Ukázal, že je umí být zranitelný, ale že se své zranitelnosti nemusí bát, protože je pod Boží ochranou.
Co si z toho vzít?
Samozřejmě, že chci říct: buďme zodpovědní, odvážní a zranitelní. A tím bych mohla skončit. Ale neudělala bych jako kazatelka dobrou práci, protože bych vás domů neposílala s možností aplikace tohoto biblického příběhu. Pojďme si to tedy trochu rozebrat.
My a Goliáš
Myslím, že se nám nestává často, že bychom čelili takovým obrům. Davidovi se to v určitém smyslu také stalo jen jednou za život. Ale tahle situace, ve které se zachoval správně, v něm upevnila postoj odvahy. Nezažíval by takové vojenské a dobyvatelské úspěchy, kdyby se před Goliášem schoval. Tím jsem si celkem jistá. Protože když člověk testuje svoji víru, když se postaví k tomu, čím prochází čelem a s vírou, že Bůh mu dá vítězství, je to o něčem jiném.
Mnozí z vás ví, že dlouho bojuju s nespavostí a s tím spojenými úzkostmi. Je to pro mě Goliáš, který často mění svůj tvar a velikost. Někdy je pro mě snazší mu čelit, někdy méně. Když to bylo hodně špatné, uvědomila jsem si, že musím vzít zodpovědnost do rukou a chránit před vedlejšími efekty mých úzkostí svou rodinu. Musela jsem úzkost jako takovou pochopit z psychologického hlediska a řešit ji s terapeutkou – to přineslo velké zlepšení. Zjistila jsem ale, že i přesto, že jsem se k situaci postavila zodpovědně, potřebuji ještě odvahu. Odvaha, postavená na víře, vede k tomu, že když tu úzkost prožívám, můžu roztočit ten kamínek ve svém praku a trefit Goliáše přímo mezi oči.
I zranitelnost má v mém příběhu roli, protože i když ve mně mluvení a rozhovory o mé úzkosti tu úzkost často vyvolávají, vím, že o ní mluvit musím, protože nejsem jediná, kdo ji prožívá a i ostatním můj příběh může pomoci.
Pokud si tedy z dnešního slova chceme něco odnést, položme si každý otázku: Co nebo kdo je náš Goliáš v tuto chvíli?
Možná to je situace v rodině, s dětmi
Možná to je situace v práci.
Možná je to vaše zdraví.
Možná to je situace v církvi nebo ve vašich vztazích.
Možná to je člověk – někdo, kdo vám záměrně škodí nebo ubližuje.
Zkuste se zamyslet nad tím, co nebo kdo je váš Goliáš.
Pokud jste schopní si na tuto otázku teď odpovědět, položte si se mnou další:
Jaká je vaše zodpovědnost, vaše role v tom, co máte chránit? Možná je čas zpomalit a chránit vaši rodinu před přehnaným napětím. Možná je čas zastat se morálních hodnot a čelit svému šéfovi v práci, který po vás chce něco, s čím vaše svědomí nesouhlasí.
Možná máte vzít zodpovědnost za svoje zdraví a začít řešit to, co jste dlouho odkládali.
Zkuste se zamyslet nad tím, co v té vaší situaci musíte udělat.
Dalším krokem pak je odvážně přijmout tuto zodpovědnost a obrovi se postavit. Nenechat se zastrašit jeho velikostí, ale čelit mu se vším, co máme k dispozici. David ale neměl jalovou odvahu dospívajícího kluka, měl odvahu posílenou vírou v Boha.
To je odvaha, kterou bychom měli vyhledávat. Odvaha opřená o to, že mi Bůh pomůže a podpoří mě.
Pravděpodobně budete velmi zranitelní, ale stejně jako David, přijměte i zranitelnost s vírou, že jste pod Boží ochranou. Jeho zranitelnost má nakonec ve vyprávění hrozně silný efekt, protože je postavená do kontrastu s tou Goliášovou výzbrojí a silnými řečmi. David ale nepodceňuje přípravu, je praktický a bere si pět kamínků do praku. Připravuje se i duševně, když před Goliášem prohlašuje, že “celý svět pozná, že s Izraelem je Bůh”.
Nebuďme pošetile zranitelní proto, že bychom se zapomněli připravit, ale buďme záměrně zranitelní, aby se skrze naši zranitelnost tím lépe mohlo ukázat Boží vítězství.
Pro vás to možná bude znamenat návštěvu terapeuta nebo pastora, kde si nasbíráte těch pět oblázků do praku. Možná to bude posílení některých návyků, které vám pomohou. A možná to bude modlitba. Ať už to bude cokoli, nebojte se zranitelnosti. Pomáhá vyniknout Božímu vítězství.
Závěr: Chodit s Bohem jako David
Příběh o střetu s Goliášem je jenom začátek Davidova příběhu. David byl samozřejmě mnohem víc, než jenom mladíček, který udělal správné rozhodnutí ve správnou chvíli. Byl zbrojnošem, bojovníkem, generálem, byl vyhnancem i králem. Udělal spoustu skvělých rozhodnutí, expandoval izraelské království a vydobil pro ně velké bohatství. Udělal také velmi podstatné chyby. Přesto je o něm v bibli řečeno, že byl mužem podle Božího srdce. Bohu se líbil. Protože své role v životě bral zodpovědně, odvážně bojoval za to, co mu bylo svaté a s obdivuhodou zranitelností si uměl přiznat chybu a upřímně jí litovat.
Dovolte mi, abych dnešní slovo uzavřela modlitbou za to, abychom dnes, když odsud budeme odcházet, mohli být snad o trochu více jako David v našem chození s Bohem – zodpovědní, odvážní a zranitelní.