Úvod
Když se řekne “rodina”, ne každý člověk má dobré vzpomínky. Dokonce ani v Bibli nenajdeme moc příběhů ideálních rodin. Naopak už od pádu člověka v biblických příbězích sledujeme, jak se rodinám od samého počátku nedařilo naplňovat boží plán pro rodinu. Když Adam s Evou zhřešili, Adam svalil vinu na svou ženu. Když spolu pak měli dva syny, jeden zabil druhého. Abraham zdaleka nebyl dokonalým manželem Sáře a jeho péče o jeho Hagar a syna, kterého s ní zplodil, by se stěží dala nazývat ideální. Jákob si vzal několik manželek a v jeho příběhu sledujeme problémy, které mu tento stav kontinuálně přinášel.
Když se zamýšlíme nad biblickými příběhy, vidíme, jak hřích narušil původní Boží plán pro rodinu. Jaký ale ten Boží plán doopravdy je? A jak jej můžeme my, dnes naplňovat? To jsou otázky tohoto kázání, na které se společně pokusíme najít odpověď.
Pasáž
Já jsem tu posledně hovořila o Zbožnosti a popisovala jsem ji jako vnější projev našeho vztahu s Bohem. Zbožnost je možné vidět na venek, je znatelná na našich životech – pokud ovšem žijeme zbožným životem. Říkali jsme si tak, že je pro nás někdy velkým pokušením Zbožnost napodobovat, fakeovat a nežít ji doopravdy.
Dnes se podíváme do 3. kapitoly Koloským, kde se Apoštol Pavel zabývá podobným tématem. Celý dopis Koloským byl psaný s důrazem na to, aby věřící měl osobní kontakt s Kristem. V Kolosech se rozšířilo falešné učení, které Ježíše a jeho roli vytlačovalo kamsi do ústraní. Pavel chtěl celé koloské církvi připomenout kým je Kristus a kým se stali oni, když Krista přijali. Jejich identita je daná tím, čemu uvěřili, Pavel jim chtěl toto všechno připomenout nejen jako teologickou pravdu, ale jako něco, co by měli každý den žít, co by se mělo projevovat na jejich životech. Dnes se budeme bavit o Božím plánu pro rodinu, ale i apoštol Pavel toto téma uvedl obsáhlou připomínkou toho, jak má život křesťana vypadat. Ve třetí kapitole Koloským apoštol Pavel své čtenáře vede k tomu, aby jejich vztah s Kristem ovlivnil všechny oblasti jejich života. Pojďme si postupně třetí kapitolu přečíst s průběžným komentářem.
1 Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. 2 K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. 3 Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. 4 Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě.
Pavel v těchto několika verších připomíná duchovní realitu našeho vztahu s Ježíšem. Díky tomu, že s ním máme vztah, naše postoje mohou být určovány perspektivou věčnosti. Máme usilovat o duchovní růst, ne o rozmnožení materiálních věcí nebo zabýváním se o nějaké malichernosti tohoto světa.
5 Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. 6 Pro takové věci přichází Boží hněv. 7 I vy jste dříve tak žili. 8 Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. 9 Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky 10 a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
Minule jsem tu mluvila o tom, že oblékat nového člověka by pro nás mělo být tak běžné jako oblékání kabátu/bundy, když jdeme ven do zimy. Měli bychom mít ten návyk, habitus, který oblékáme jako hábit, každý den. Ale není to jeden hábit, který navlíkáme tak dlouho, až se nám prodře a obnosí. Nejsou to kalhoty z tesca, které vám, jako našemu Otovi, rupnou ve švu po třech měsících – i když i takoví křesťané existují. Pavel tady říká “oblečte nového [člověka], který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele”.
Víte, každý kazatel má nějaké důrazy, které dřív nebo později začnou prosakovat jeho kázáními, protože jsou to věci, o kterých často přemýšlí a Bůh mu je otevírá skrze různé části Písma. Mě se stále vrací v kázáních motiv Pravdy – s velkým P. Protože dnešní společnost je tak prorostlá lží, že se na to nedá dívat. Vzdělávací společnosti rozjeli úspěšný byznys s kurzy kritického myšlení, protože mnoha lidem dochází, že téměř každá druhá věc, která k nim z médií přilétne je přinejmenším polopravda a přinejhorším lež jako věž. Tahle nedůvěra pak brání i dobrým věcem, které by se mohly internetem šířit a získat podporu. Ani my křesťané nejsme vůči lžím imunní. Obviňujeme se navzájem mezi denominacemi, že nemáme pravdu. Pravda je a vždycky byla velmi cenná. Pravdu musíme aktivně hledat, aktivně obnovovat své smýšlení podle obrazu svého Stvořitele a pak docházíme pravého poznání.
Pokračujme ale v třetí kapitole dál:
11 Potom už není Řek a Žid, obřezaný a neobřezaný, barbar, divoch, otrok a svobodný – ale všechno a ve všech Kristus. 12 Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblečte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. 13 Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. 14 Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. 15 A ve vašem srdci ať vládne pokoj Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.
Tady Pavel plynule vyvozuje, že pokud lidé v církvi oblékají nového člověka, obnovují se a docházejí pravého poznání, odkládají všechny ty toxické činy, ústí to v jednotu mezi lidmi. Nezáleží na rase nebo společenském postavení, protože před Kristem a díky Kristu jsou všichni na stejné úrovni.
Pak dodává jednoduché principy, které potřebujeme v mezilidských vztazích: soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Nechybí ani odpuštění, snášenlivost, láska nebo vděčnost a Boží pokoj. To jsou principy, které mají být ve všech našich vztazích, protože pokud chybí, přináší zatrpklost, neodpuštění a rozkoly.
16 Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem, jak vám dává Duch. 17 Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.
V těchto verších svým čtenářům autor přeje, aby v nich přebývalo Boží slovo. Povzbuzuje kolosany, aby se navzájem učili a napomínali a s vděčností uctívali Boha. Možná zrovna neholdujete několikahodinovému studiu Bible, nemáte před sebou při čtení otevřené čtyři slovníky a komentáře a nesrovnáváte překlady s originálem. To je ale v pořádku, o tom tady Pavel nepíše. On jen přeje Koloským, aby v nich přebývalo slovo Kristovo v celém svém bohatství. V kontextu pasáže, která nám dává představu o tom, jak bychom měli vést vztahy s ostatními Pavel nezapomíná připomenout, že je třeba neustále se vracet k Božímu slovu, číst ho, studovat ho, zkoumat ho a hledat odpovědi na vaše otázky.
Všechno má být konáno ve jménu Pána Ježíše a ve vděčnosti vůči Bohu.
Tímto jsme si tedy uvedli kontext pasáže, ke které dnes směřujeme a to ke konkrétním pravidlům vzájemného soužití v křesťanské rodině. Nejprve si přečteme celou pasáž a pak si okomentujeme některé verše:
18 Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu. 19 Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně. 20 Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu. 21 Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly. 22 Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně. 23 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, 24 s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte. 25 Kdo se dopouští křivdy, dostane za to odplatu. Náš Pán nikomu nestraní.
Ženy a muži
18 Ženy, podřizujte se svým mužům, jak se sluší na ty, kdo patří Pánu. 19 Muži, milujte své ženy a nechovejte se k nim drsně.
Slovo “podřizujte se” nám zní divně, v NBK a BK je poddávejte se, buďte poddány. Musíme
vnímat, že se jedná o verš, který následuje několika předchozím veršům, kde Pavel vyzdvihoval rovnocenné postavení všech v Božích očích. Pavel tady uvedl dost jasné principy, které by měly být znatelné v našich vztazích ( soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost, odpuštění, snášenlivost, láska nebo vděčnost a Boží pokoj.), takže když slyšíme slovo “podřizujte se”, nemusíme se najednou lekat, že Pavel ženy řadí do jakési jiné, podceňované skupiny.
V tomto verši Pavel užívá vojenský pojem. V originále to slovo doslova znamená “zařadit se pod svoji hodnost”. Seržant není co do hodnoty víc než kapitán. Jako lidé jsou si rovni, ale aby armáda měla řád, musí v ní být vymezeny vztahy, jinak zavládne chaos.
Neznamená to, že manželka je méně, než manžel.
Když jsme se o tomto verši bavili s Otou, co to znamená, že se žena má podřizovat muži, oba nás napadlo totéž. V dnešní, explicitní formě, bych to vyjádřila asi takto: Nebuď kráva.
Omlouvám se za ten výraz, ale jsem přesvědčená, že trefně vystihuje to, co někdy nám ženám strašně moc jde. Podrýt autoritu manžela, podcenit ho nebo ho nepovzbudit, nepomoci mu, když to potřebuje. Nebo říct něco kyselého, co ho nahlodá nebo přímo zraní. Nebo se rochnit ve svých emocích, zejména těch, kdy se můžeme cítit ublížené, zraněné nebo ukřivděné. Nebo když svého muže manipulujeme ke svým cílům. Kolikrát jsou to malé věci. Jedna věta nebo pohyb nebo pohled. Naše svědomí nás ale usvědčuje, že to nebylo ok.
Nebo, pokud navážu na apoštola Pavla a slova z jeho předchozích veršů – když jako ženy nejsme vděčné, když nejsme soucitné, dobrotivé, skromné a pokorné, neodpouštíme a nejsme snášenlivé, nemáme nebo neprojevujeme lásku a nevyhledáváme Boží pokoj. Pak se nepodřizujeme svým mužům a jednáme proti Božímu slovu.
Ve svém životě jsem potkala mnoho žen, se kterými mě každé setkání občerstvilo a kolikrát i znovu postavilo na nohy – moje maminka je jednou z nich. A taky jsem potkala mnoho žen – a někdy jsem takovou ženu i poznala sama v sobě – které vysávají život ze svého okolí. Já chci být tou první ženou a Pavlova slova této kapitoly mi dávají návod k tomu, jak jí být.
Muži mají nicméně milovat své ženy a nechovat se k nim drsně. Hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. (1K11,3) V manželství se má odrážet jednota Boží Trojice. Muž onu podřízenost po ženě nemůže vyžadovat nebo vynucovat, proto se do toho vkládá apoštol Pavel se svými pastoračními slovy, která žádné ženě nedávají prostor na výmluvu. Manžel má ale ženu milovat , povzbuzovat ji v růstu k Bohu – k tomu aby v ní přebývalo slovo Kristovo a ona mohla být vším, k čemu ji Bůh povolal.
Podřízení se a autorita jsou pro naši společnost ošklivá slova, pokud nás ten druhý ale miluje, neměl by být problém se podřídit. Je neskonale snadné podřídit se muži, který bere zodpovědnost za svůj život, za svou roli, za svou rodinu. Pokud jsou na muži vidět principy, které v této kapitole Pavel popisuje – že je plný Božího slova, obnovuje se a obléká nového člověka, uvědomuje si svou identitu v Kristu a v lásce a vděčnosti zachází se svou rodinou, není nic jednoduššího pro jeho ženu, aby se mu podřídila ve smyslu těchto Pavlových slov.
Oba na sobě musí pracovat, i žena i muž, a musí se sebou zacházet s úctou a láskou. – samozřejmě o sobě nemohou mít nerealistické představy, oba jsou lidé, ale musí se povzbuzovat ke zbožnému životu, protože to bude mít jen dobré důsledky pro jejich manželský vztah.
Je ještě jeden podstatný prvek apoštol Pavel zmiňuje v jiné epištole Efezským 5,25-28:
Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, 26 aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; 27 tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. 28 Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe.
Manželé mají milovat ženy jako Kristus miloval církev – a manželky stejně tak. Obětavost a oddanost jeden druhému je jedním z úhelných kamenů, ne kterých vše stojí – nebo padá.
Tato podřízenost je principem, který platí na mnoha úrovních. Věřím, že Bůh odměňuje lidi, kteří se řídí podle biblických principů – podle principů, které nám dal ve svém slově. Když jsme se brali s Otou, neočekávala jsem od našeho vztahu o moc víc, než to, že se budeme mít rádi a že budu podporovat jeho službu a budu se starat o domácnost. Protože jsem tut pasáž koloským dřív chápala dost jednostranně, ve snu by mě nenapadlo, že to může být i naopak. Od počátku našeho vztahu mě povzbuzoval k tomu, abych rozvíjela svoje talenty. Povzbuzoval mě a někdy i trochu nutil do věcí, které mi přinesly lepší sebevědomí a nezávislost, jako třeba řízení auta 🙂 Velmi mě povzbudil, když přišla nabídka od Štěpána, abych tu začala kázat a tuto moji službu podpořil a podporuje. I proto jsem toho názoru, že ženy mohou kázat v církvi, protože pokud je v pořádku tento základní princip podřízenosti v jejím manželství a také vůči autoritě pastora, pak je v pořádku i její kazatelská služba.
Tím jsem trochu odbočila od dnešního tématu. Apoštol Pavel v následujících verších ustanovuje i principy vztahující se k výchově dětí a dokresluje tím obraz toho, jak vypadá Boží plán pro rodinu.
Děti
20 Děti, poslouchejte ve všem své rodiče, protože se to líbí Pánu. 21 Otcové, neponižujte své děti, aby nemalomyslněly. 22 Otroci, poslouchejte ve všem své pozemské pány, nejen naoko, abyste se jim po lidsku zalíbili, nýbrž ze srdce, v bázni Páně.
Dětmi se v této pasáži myslí ti, kteří ještě sdílejí domácnost a žijí pod autoritou rodičů.
Pravděpodobně už víte, že přikázání “Cti svého otce a svou matku” je propojené s důsledkem tohoto jednání “Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.”. Někdy máme pocit, že se jedná o zaslíbení, že kdo se chová hezky ke svým rodičům, bude mít dlouhý život. Jde ale o prosté konstatování příčiny a důsledku. Pokud se naučíš mít úctu ke svým rodičům, budeš schopen mít úctu k dospělým a k autoritám obecně. Kdo nemá v úctě své rodiče, nebude mít v úctě učitele a nic se nenaučí. Nebude mít v úctě šéfa a nebude mít dobrou práci. Nebude mít v úctě zákonodárce a ocitne se v konfliktu se zákonem. A porušování zákona mu může přinést až smrt.
V Římanům 1,28-31 Pavel dokonce neposlušnost vůči rodičům staví na úroveň závisti, vraždy, lsti a podobných věcí.
Bohu na úctě k autoritám i k rodičův vždy velmi záleželo a ve Starém zákoně jsou projevy neúcty vůči rodičům tvrdě trestány – kdo rodiče uhodil, musel být zabit.
Takže pro ty, kterých se to týká: i když mámu nechápu, i když mě táta štve, úcta musí být vládnoucím prvkem v našem vztahu. Vím, že když jsem už byla dospělá, ale pořád jsem bydlela doma, často jsem šla udělat, co po mě naši chtěli se zatnutýma zubama a v duchu jsem si říkala, jak si to ve svojí domácnosti budu dělat jinak. To je přirozený – a možná je takový pocit i signálem k tomu, že už je čas si nějakou takovou vlastní domácnost zařídit a odstěhovat se od rodičů, pokud na to máte věk, samozřejmě 🙂 Ale ani potom nezapomínejte mít úctu. Jordan Peterson ve svých radách pro život říká, že děti by měli ve svém životě vynaložit úsilí, aby svým rodičům vrátily to, co do nich vložili. Myslím, že to není zas tak špatná myšlenka, obzvlášť pokud pocházíte ze vztahově zdravé rodiny. Vaše rodiče vás přivedli na svět a darovali vám to, co uznali za nejlepší…to nejmenší, co můžete udělat, je pokusit se jim to alespoň trochu oplatit.
Je ale vidět, že Pavel má na vztah mezi dětmi a rodiči velmi vyvážený pohled, svůj dopis píše jak dětem, tak dospělým – pravděpodobně celému koloskému sboru. A spolu s výzvou vůči dětem přidává i výzvu rodičům, aby neponižovali své děti. V Efezským narážíme na podobnou myšlenku, tam Pavel říká, že nemáme dráždit své děti.
Kdo děti má, ví moc dobře, jak je vydráždit. Způsobů je mnoho a pokušení taky. Rodiče ale mají vést své děti k tomu všemu, co Pavel v této kapitole uvádí – k vděčnosti, znalosti Písma, dobrotě, soucitu, lásce. Nemají je dráždit rozmazlováním, zneužíváním, špatným příkladem, zanedbáváním, nebo nedoceněním. Děti potřebují pozornost, pochvalu, uznání. Mají mít přednost před prací, církví, zábavou a společenským životem. Jen manžel/manželka a Bůh může stát mezi vámi a dětmi.
23 Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu, 24 s vědomím, že jako odměnu dostanete podíl na jeho království. Váš Pán je Kristus, jemu sloužíte. 25 Kdo se dopouští křivdy, dostane za to odplatu. Náš Pán nikomu nestraní.
V posledních slovech této kapitoly Pavel opět připomíná, aby vše, co děláme, bylo ne pro lidi, ale pro Pána. Aby naše motivace pohledem spočívala na věčnosti. Pavel připomíná, že pokud budeme uplatňovat tyto dobré principy v našich vztazích, máme podíl na jeho království a to je naše velká odměna. Také ale upozorňuje, že kdo se dopouští křivdy, dostane za to odplatu. Pán Bůh vidí do našich vztahů a miluje nás všechny stejně, ale on nikomu nestraní. Nebude na straně toho, kdo k němu přiběhne žalovat jako první. Bude každého soudit za křivdu, kterou spáchal, protože tak to prostě je – každé naše jednání nese důsledky. A s každým hříchem, křivdou, neúctou, neláskou a lží trochu ohýbáme naše svědomí a zkoušíme, co snese. Každý hřích ale má svůj důsledek a každá křivda má svou odplatu.
Proto nezapomeňme na tato slova. Vraťte se k nim v průběhu týdne a znovu si čtěte, jaký plán má Bůh s našimi vztahy a se vztahy v rodině. Často jsou naše reakce založené na tom, co nám ostatní lidé dělají, místo našeho vztahu s Kristem. Lidi kolem nás pod kontrolou mít nemůžeme, ale můžeme mít kontrolu nad svou věrností Kristu a nad tím, jak naplňujeme Boží plán s naší rodinou.