Vytoužená kniha mi přiletěla do Kindlu jako dárek k narozeninám, takže jsem s ní oslavila úspěšný konec zkouškového období…asi tři překrásné dny, kdy jsem nemusela dělat nic do školy a jen tak si číst…ne, že by tohle nebylo do školy.
Joseph Pearce mě zaujal už když jsem četla Sample knihy (a pak čekala úmorných několik měsíců, než někdo z mých příbuzných pochopí narážky a knihu mi koupí :D). Hned z kraje knihy mistrně ukazuje, jaký rozdíl je mezi tím, když je někdo dětinský (childish) a tím, když se někdo na svět dívá jako dítě (childlike). Je přesvědčen, že člověk by měl příběhy číst jako dospělý, který, pokud je opravdu upřímný, kritický a pokorný, nahlíží je jako dítě a tedy z nich tím víc může mít (naproti tomu pyšný a dětinský dospělý se připravuje o celistvost příběhu a tu jeho stránku, která se jej může dotýkat, může jej přetvářet).
Pearce také asi zatím nejsrozumitelněji vysvětluje otázku alegorie v Letopisech. Jde k jádru významu slova (allos=jiný, agoria=mluvení)…tedy že původní význam slova alegorie označuje, že jedna věc hovoří o druhé: „Podobenství jsou alegorie v tom smyslu, že jsou jednou věcí (fiktivní příběh) a hovoří o jiné (morální poučení)“. Pearce rozlišuje jakousi hrubou alegorii (crude allegory – the sort of allegory that employs personified abstractions), která je tou alegorií, kterou Lewis popisuje v Alegorii lásky, kterou užívá v Poutníkově návratu a od které, stejně jako Tolkien, distancuje své nejpopulárnější dílo. A je pravda, že Letopisy nejsou alegorií v tomto smyslu; i když nám Aslan Krista připomíná, není personifikací jako postavy v Bunyanově Cestě poutníka. Tolkien sám snad toto měl toto rozlišení různých pojetí alegorie, když v předmluvě druhého vydání LOTR říká, že nesnáší alegorii, zatímco v soukromé korespondenci říká, že LOTR alegorií je.
Pearce pak mistrně sleduje biblické, etické, apologetické a teologické motivy v jednotlivých knihách Letopisů, že pro někoho, kdo Letopisy miluje, je slast to číst. Všímá si různých aspektů, které dává do kontextu s Lewisovými názory a životními situacemi…prostě bomba. Oproti jiným knihám, které jsem tu v posledních měsících komentovala, je toto opravdu oddechovka – doporučuji jako balkónovou četbu na teplé jarní večery. 🙂