Jelikož mi připadá nesmírně pokrytecké psát diplomku o Inklings a nebýt blízce seznámená s jejich prací, doháním teď co se dá. Mám na seznamu Barfieldovu The Silver Trumpet, pár detektivek a The Mind of the Maker od Sayersové. Znovu jsem si přečetla trilogii Pána prstenů, ale o tom recenzi psát nemůžu protože…pořád se ještě pořád vzpamatovávám ze scény, kdy Aragorn vzdává hold Frodovi a Samovi. Nějak zvláštně se mě to dotklo a když si na to vzpomenu, je mi do pláče. Vlastně mě překvapilo, kolikrát mě Pán prstenů rozplakal…zejména Frodův soucit se Smeagolem, Aragornova šlechetnost vůči Eowyn, Samovo vaření králíka na bylinkách…myslím, že jsem konečně dorostla do věku, kdy jsem tohle dílo pořádně docenila.
Každopádně dnes chci psát o Lewisově sérii připravené původně pro rádiové vysílání v letech 1941-44, kterou pak upravil a vydal pod názvem Mere Christianity. Důvod, proč jsem tuto knihu dosud nečetla, byla má obava, že to snad bude moc složité, moc teologické, moc těžké čtení na letní dovolenou. Tentorát jsem se ale hecla a rozhodla se, že nepůjdu spát, dokud ji nedočtu. Hodně mi pomohla audio verze, kterou jsem mohla poslouchat i na dětském hřišti nebo při sklízení prádla, takže se mi podařilo celou knihu zdolat během jednoho dne (nepopírám, že je to fakt, který mě těší, už proto, že to nebyl den o menším náporu než jindy, ačkoli musím přiznat, že děti byly trochu samostatnější než obvykle).
Srozumitelnost je pro Lewise dost velké téma. V jeho eseji Christian Apologetics popisuje, že právě v apologetice je klíčové, aby si obě strany alespoň porozuměly, když už spolu nemohou souhlasit. Dodává tam také slovníček výrazů, které jsou v církvi a na kazatelnách běžné, ale v sekulárním prostředí jsou chápána buď úplně jinak nebo významu pozbývají. K jádru křesťanství je srozumitelná kniha. Není to čistokrevná apologetika na akademické úrovni, je to velmi přirozený popis věcí, které by měl každý o křesťanství vědět. Na Lewisovi absolutně obdivuju jeho pokoru a perspektivu – neháže do textu bezohledné a omezené komentáře, naopak i o věcech, se kterými sám nemá zkušenost, hovoří s úctou.
Než uvedu několik pasáží, které mě zaujaly, musím říct, že právě díla jako je tohle mi připomínají, proč studuju teologii. Nikdy mě obzvlášť nebavilo zabývat se teoretickými konstrkuty, které mají pramalý důsledek v praxi. Co mě opravdu baví je “downsizing” teologie – umět vysvětlit, co Bible říká tak, aby tomu porozumělo dítě. Pak tolik, aby to povzbudilo víru teenagera. Pak tolik, aby to obohatilo víru dospělého. To je to, co chci dělat.
Nejvíc se mi teď asi zalíbila kapitola o Křesťanském manželství, protože se připravuju na víkendovku s dorostem a chci s holkama mluvit o zamilovanosti. Žasnu, jak Lewis (tehdy ještě ne ženatý) tohle téma krásně zpracoval. Tady je vybraná citace:
Přestat “být zamilovaný” ovšem neznamená přestat milovat. … Partneři se mohou vzájemně milovat dokonce i v těch chvílích, kdy se sobě navzájem nelíbí … Právě ti lidé, kteří se smíří se ztrátou prvotního nadšení a projevují střízlivý zájem, se zpravidla setkají s něčím vzrušujícím v oblastech zcela odlišných. (k. Křesťanské manželství)
Tady je zase krásná ilustrace toho, jak Lewis opravdu nebyl učitelem, který by na své posluchače nakládal břemena, která by nebyli schopni unést. Naopak, problematiku odpuštění doporučuje ‘rozkouskovat’:
Podobně pokud se opravdu chceme naučit odpouštět, bude zřejmě lepší začít s něčím snadnějším, než je gestapo. Můžeme začít s manželem nebo s manželkou, … odpustit jim něco, co nám provedli minulý týden. (k. Odpuštění)
No a samozřejmě, jako učitelka náboženství a etiky a celoživotní studentka teologie si nemůžu odpustit žduchanec do žeber každého, kdo by snad o následujícím pochyboval:
Jedním z důvodů, proč se člověk může stát křesťanem bez zvláštního vzdělání, je to, že křesťanství samo je vzděláním. Proto mohl nevzdělaný věřící John Bunyan napsat knihu, která oslovila celý svět. (kapitola Základní ctnosti)
Tvrdím tedy, že teologie je praktická – zvláště dnes. Dříve, kdy lidé bývali méně vzdělaní a kdy se méně diskutovalo, si člověk možná vystačil s několika jednoduchými myšlenkami o Bohu. Ale dnes je tomu jinak. Všichni lidé čtou a poslouchají, jak se o problémech diskutuje. Proto platí, že nebudete-li naslouchat teologii, budou vám scházet myšlenky o Bohu. Budete-li nějaké mít, budou chybné, zmatené a překonané. (k. Tvoření a plození)
Na závěr připojuji fotografii z kapitoly Čas – a co je za ním, coby C. S. Lewisův pozdrav do ztrápeného roku 2020. Byla to náhoda, že použil právě toto číslo, když mluvil o tom, jak Bůh ‚funguje‘ v čase? Třeba ne. 🙂
