Bibliografické údaje
ZAHND, Brian. Když je všechno v plamenech. Křesťanský život, 2023. ISBN 978-80-7112-235-7.
Úvod
Knihy jsou pro mě odjakživa nesmírně důležité. Možnost ponořit se do fantastických vyprávění nebo myšlenkových světů autorů má v mém životě tak dominantní roli, že vám to nedovedu vypovědět. Nejde tolik o escapismus, i když i ten mi je v mnohých životních obdobích blízký, jde o ten fakt, že někdy se ponoříte do dobré knihy, ale už se nevynoříte stejní. Dojde k nějaké vnitřní proměně; myšlenky, se kterými jste se setkali, možná nebyly nové, ale byly tak jedinečně formulovány a ještě k tomu tak blízce vašemu vlastnímu způsobu myšlení, že pro vás prostě není možné zůstat jimi nedotčeni. Váš svět se zase o něco rozšířil, vidíte dál než předtím, vidíte jasněji.
Od této knihy Briana Zahnda jsem něco takového nečekala. Možná to bylo tím, že jsem knihu soudila podle obalu (chápu, že odkoupit originální obálku je pro česká nakladatelství velmi nákladné a někdy se i alternativní obálka povede…a jindy je v zoufalém nesouladu s obsahem knihy) a možná to bylo tím, že jsem spolu s ní zrovna ve velkém knižním haulu nakoupila ještě čtyři další knihy na Global Leadership Summitu a tak nějak jsem nevěděla, na kterou se těšit víc.
I navzdory tomu se to stalo, autor zpracoval téma, které je mi v současnosti velmi blízké, citlivým, ale upřímným způsobem a úplně mě pohltil.
Autor
Brian Zahnd není v Čechách tolik zvučné jméno, pokud se nezajímáte o témata, která zpracovává ve svých knihách. Je mnohonásobným autorem či spoluautorem, přičemž Když je všechno v plamenech je první ze Zahndových knih, která byla přeložena do češtiny. Z toho, co se dá o autorovi vyhledat na internetu se zdá, že jeho silnou stránkou je určitým způsobem rozptylovat mlhu ohledně některých teologických či historicky křesťanských témat. Jeho více než čtyřicetiletá praktická pastorační zkušenost se zdatně pojí s jeho neformálním teologickým vzděláním [1] a právě v této knize přináší svěží pohled na víru každému, kdo má sto chutí nad křesťanstvím zlomit hůl.
Obsah
Zahnd se v první části své knihy zabývá především fenoménem dekonstrukce víry, který se (snad nejen) v evangelikálním prostředí objevuje stále častěji. Člověk v něčem vyrůstá, k něčemu se hlásí a dejme tomu, že tomu i věří nebo si myslí, že tomu věří. Pak si poslechne jeden, dva díly ateistického podcastu na filosofická témata a najednou je úplně bez sebe a odchází od všeho, co dosud znal.[2]
Zahnd takovouto dekonstrukci (kterou sám nazývá spíš demolicí) nepodceňuje a apeluje na čtenáře v tom, aby se pokusil “zachránit, co je vzácné, dříve než [nechá] všechno shořet”.[3] Nicméně je přesvědčen, že se jí dá také předejít nebo se na ni alespoň připravit. Především doporučuje rozlišovat mezi Kristem, církví a křesťanstvím. Varuje před propojováním teologie a Krista či křesťanství jako takového s křesťanským fundamentalismem. Připomíná svému čtenáři, že je možné dekonstruovat, opustit některé doktríny, které se ukázaly být absurdními, až ohavnými a nehovoří o Bohu pravdu, a zároveň si zachovat vztah s Ježíšem.[4] Varuje před fundamentalistickým výkladem Písma, které pokládá základ pro samotnou dekonstrukci svým omezujícím přístupem.
Ve druhé části knihy pak představuje svou stěžejní tezi, že takovou dekonstrukci “přežije pouze víra lidí, kteří mají vlastní zkušenost s Bohem”[5]. Zahnd velmi citlivě píše o tom, že naše představy o Kristu musíme přehodnocovat (v jeho pojetí jej “vlastníme, ztrácíme, nalézáme” a díky tomu rosteme) a máme se stávat církví, která je dobrým správcem pokladu, který jí Bůh uložil – takovou církví, kde teologie není důležitější než láska a která naslouchá tomu, co jí Bůh říká, ať už skrze své Slovo, či skrze práci Ducha svatého.
Závěr
Tato velmi laskavě, srozumitelně a zároveň naučně napsaná kniha se dle mého názoru řadí mezi hluboce apologetickou literaturu a jako takovou ji i doporučuji dále. Je totiž dobré znát argumenty pro svou víru, pokud ale sám a) nemám jasno v tom, jak vykládat Biblický text, b) co je důležité a c) nesetkal jsem se osobně s Kristem, je apologetika jen filosofickým cvičením. Při svém studiu jsem se snažila vyzkoumat, kam až je apologetika schopná dosáhnout – v posledních měsících ale přemýšlím zejména nad jejími limity. Zahnd v této knize ukazuje, že rozum a srdce jdou ve věcech víry ruku v ruce a neznamená to, že je to nutně nevědecké (a tedy v moderním pojetí nepravdivé), jako spíš prostě lidské a víře vlastní.
Líbí se mi, že se nebojí různých křesťanských tradic a nechává se oslovit tím, co je v nich hodnotné, což v současnosti považuji za rys dobrého teologa. Zároveň se mi zamlouvá jeho výzva církvi, aby byla útočištěm pro všechny, kdo jsou unavení z kulturních válek a aby přijala svou roli správce, namísto udržování se v představě, že je generací omega.
Pro mě osobně přišla tato kniha ve správný čas na správném místě. Po několika letech, kdy jsem se zabývala racionální apologetikou (čehož nelituji a jsem moc ráda, že jsem tomu mohla všechen ten čas věnovat), jsem se ocitla na “místě”, které pro mě bylo velmi nepříjemné. Zahnd by snad řekl, že se mi Bůh “vytratil” z některých míst, kde jsem ho běžně nacházela. Celkově se cítím unavená z charismatické a letniční spirituality – zejména z emocionalismu a různých faulů, se kterými se v prostředí těchto církví člověk může setkávat. Někdy mám sto chutí (a nejintenzivněji jsem tento pocit měla před čtením této knihy) zahodit vše co znám a začít někde jinde. Myslím, že Zahndova kniha Když je všechno v plamenech mi pomohla nezahájit demolici, ale dopustit se jen lehké re-konstrukce. Věřím, že i pro vás, drazí čtenáři, bude podobně užitečná. [6]
[1] Pokud stále platí informace z r. 2015 z rozhovoru pod násl. odkazem, Zahnd nemá formální teologické vzdělání, ale je velmi sečtělý samouk:
“I’ve had no formal training in theology. A fact I’m somewhat insecure about. Which may partly explain why as a pastor I’ve studied theology so intensely. The thinkers and theologians who have most shaped my theology would be N.T. Wright, Walter Brueggemann, Stanley Hauerwas, René Girard, Eugene Peterson, John Howard Yoder, Hans Urs von Balthasar, David Bentley Hart, Miroslav Volf, and Scot McKnight…to name ten.”
[2] Tento fenomén je v USA tak běžný, že se mu začalo říkat “Exodus mládeže” a pojednávají o něm např. autorky knihy Mama Bear Apologetics, kterou jsem na tomto blogu také recenzovala. Jedná se o tvrdý střet s realitou, když děti vychovávané v křesťanském prostředí a na křesťanských školách přijdou do univerzitního prostředí (v USA silně liberalisticky a modernisticky laděného), kde nejsou schopni udržet si víru tváří v tvář převládající ideologii – zejména z toho důvodu, že dostatečně neznají Písmo, nebo byli vychováni v fundamentalistickém přístupu k němu. Zahnd se nicméně nezabývá přímo tímto fenoménem, jako dekonstrukcí víry obecně, u jakékoli generace.
[3] Str. 41-42; “Zdá se, že dekonstrukce je metodologie, která nemá žádná skutečný cíl. Působí spíš jako výzva k bezbřehému cynismu. Pokud budeme jako křesťané pouze dekonstruovat, skončíme nakonec ve světě bez dalších Velikonoc. A svět bez Velikonoc je světem bez naděje, světem na pokraji nicoty.”
[4] Str. 64-67
[5] Str. 132
[6] Stačila jsem si všimnout, že Zahndův přístup k Bibli je na internetu předmětem kontroverze, nestihla jsem si vše ještě projít, ale pokud byste měli zájem, zde je odkaz na video, které se tím zabývá:
Nicméně věřím, že než si na něj vytvoříte názor skrze pohled někoho jiného, uděláte nejlépe, když si ho „načtete“ sami – případně se s ním přijedete osobně setkat na konferenci, která proběhne v září 2024 v Hradci Králové, odkaz a více informací zde: