Knihu Síla zranitelnosti bych zařadil do knihy o kategorie populární psychologie. Zranitelností se pak myslí ochota něco zkusit, nabít si dost možná ústa; prostě to zkusit. To je něco, co se tak nějak stále více vytrácí. Chceme být nezranitelní, korektní. To je fajn, ale potom člověk přichází o blízkost druhých, protože jsme tam moc uvnitř své vlastní ulity, že na nás sice nikdo nemůže, ale ani my pak nemáme blízko spojení s druhými. A tak jsme sami.
Být zranitelný znamená „jít na rande po rozvodu, založit firmu, být propuštěn z práce, zkoušet něco nového, otěhotnět po potratu, iniciovat sex s manželem / manželkou nebo podobně (nevíš, s jakou se setkáš odezvou)“ a tak dále.