Je velmi osvěžující přečíst si o Lewisovi pro změnu něco, co je psáno vlastně z první ruky. Barfield byl Lewisův dlouholetý přítel a po jeho smrti byl jedním z nejvyhledávanějších subjektů pro rozhovory, komentáře a přednášky o C. S. Lewisovi. Není překvapením, že jako jeden z nejbližších Lewisových přátel je Barfield také jeho velkým obdivovatelem a mírným kritikem. Owen Barfield jako vypravěč srší neuvěřitelnou slovní zásobou, takže i něco tak obyčejného jako přednáška o jeho dlouholetém příteli, pohlcuje čtenáře a přesouvá ho o desítky let nazpátek. Tam na něj čeká připravené místo u krbu, šálek čaje a dva gentlemani v zapáleném rozhovoru o poezii, literatuře, či filosofii.
Autor v této sbírce rozhovorů a přednášek o C. S. Lewisovi čtenářům odhaluje, jak Lewise vnímal, popisuje jeho veselou povahu, smysl pro ironii a sveřepost v hledání pravdy. Na druhé straně se dozvídáme, že existovala i témata, o kterých Lewis nic nevěděl, vědět nechtěl, nebo o nich prostě nemluvil. Barfield čtenáře ujišťuje, že L. byl takový, jak k nám mluví ze svých knih, sám se ale několikrát vrací ke svému „dělení Lewise“ na dvě až tři různé osoby: Lewis literární kritik, autor fikce a křesťanský apologeta (toho pak dále dělí na bojovně logického (Lewis the Bonny Fighter) a imaginativně mírného (Lewis the Mythopoietic Author)). Podle Barfielda byl Lewisův vztah k imaginaci jednoduchý: miloval ji. A jako milovanou ženu její muž chrání, stejně tak Lewis chránil imaginaci před vším zlým.
Barfield také čtenáře baví svým barvitým popisem Lewise, ať už se jednalo o jeho konverzační metody:
„His simple but infallible modus operandi was to step quietly around the back of his reductionist opponent and trip him up from behind.“
Nebo Lewisovy legendární výroky:
„…essential to a happy life is to receive almost no mail.“
Zaujala mě Barfieldova vzpomínka na Lewisovy učitelské začátky a zmínka o tom, že ani Lewis nebyl od začátku zběhlým řečníkem. Pracovat s hlasem, poznámkami a publikem se naučil během prvních let přednášení předmětu Úvod do studií Středověké a renesanční literatury.
Pro mě je toto přesně ten typ knihy, který bych ráda nosila s sebou a prosvětlovala jí zdlouhavé chvilky čekání u doktora, cesty autem nebo autobusem. Barfield je zábavný a chytrý, umí myšlenky barvitě formulovat. V určitých momentech rozhovorů mi ho bylo až líto, když se ho tazatel ptal na věci o Lewisovi, na které nebylo možno odpovědět jinak než spekulací. Barfield si ale vždy poradil, nemystifikuje, nemlží, jen vzpomíná.