Bůh mluví?

(slovo na mládežnické oslavě silvestra v Písku, 30.12.2022)

Nejčastější věc, na které se mladý křesťan zasekne, je otázka: Slyším opravdu Boží hlas nebo jsem to já, kdo mluví? 

A odtud se zrodí pochybnost, kterou mladý křesťan často aktivně neřeší a ona pochybnost “zatuhne”, až se z ní stane kámen, který nesmírným způsobem zatíží vaše srdce a vy nejste schopni pokračovat na cestě s Bohem, protože mu vyčítáte, že s vámi nemluví, nemáte pocit, že byste měli jeho reakci a začnete si říkat: to jsem si jistě všechno vymyslel. 

Druhý extrém je, že pro vás “extra” Boží mluvení je tak důležité, že prioritou převýší vaše aktivní budování vztahu s Bohem. Pak skáčete od zážitku k zážitku, který vás nabíjí na nějaký čas, ale zase to opadá. 

Možná se v těchhle extrémech najdete, možná ne. Možná jste výborně vybalancovaní a já už vám nemám co předat – i to je možné 🙂

Faktem ale je, že mnoho křesťanů – můj manžel mezi nimi –  říká: Kéž by ke mně Bůh mluvil tak, jako mluvil k Mojžíšovi! To je hrozně hezké přání, ale je taky třeba si uvědomit, že 

• Mojžíš trávil čas s Bohem KAŽDÝ DEN a nebylo to pět minut mezi sledováním reelsů a tiktoků
• Mojžíš svůj život a životní cestu každý den podřizoval Bohu a sloužil mu
• Mojžíš 40 dní strávil někde na hoře s Bohem, v izolaci od lidí a pravděpodobně tam neměl plný katering – postil se
• Mojžíš byl nejpokornějším z lidí, protože se přes 40 let zabýval jedním z nejotrávenějších národů v historii a jenom jednou mu ruply nervy
• pokud tedy chceš být jako Mojžíš, musíš mít extrémní duchovní disciplínu, znát Bibli zpaměti, trávit čas s Bohem atp. 

Jsou lidé i v dnešní době, kteří takovým způsobem žijí a Bůh k nim opravdu mluví jinak než k nám ostatním, kteří žijeme své obyčejné rutiny. Co teda máme dělat my, aby k nám Bůh mluvil i v našich uspěchaných životech? 

V Janovi 10,27-28 Ježíš říká velmi zajímavou věc: 

Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou 28  a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve.

Jsou to verše, které navazují na předchozí pasáž, kde se Ježíš uvádí jako dobrý pastýř: 

Kdo však vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3  Vrátný mu otvírá a ovce slyší jeho hlas. Volá své ovce jménem a vyvádí je. 4  Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas.

Používá tady metaforu toho, že jako jeho následovníci, ti, které si vyvolil, znají jeho hlas a jdou za ním, protože ví, kdo on je – že je to pastýř, který si zasluhuje jejich důvěru, protože o ně věrně pečuje. 

Ti, které si Bůh vyvolil, ti, kteří “patří do jeho ovčince” jsou tedy schopní rozpoznat Ježíšův hlas. 

Položím tedy ještě další otázku: 

Jak se to stane, že poznáte něčí hlas? Když poznáte, že na chodbě za zavřenými dveřmi se baví vaše sestra s vaším tátou, jak to, že poznáte jejich hlasy? 

Stalo se vám, že jste si něčí hlas spletli s někým jiným? Za jakých to bylo okolností? 

Pokud máte slyšet Boží hlas, jak ho poznáte např. od svého vnitřního hlasu? 

Já bych tady předložila několik charakteristik, které se Boží řeči týkají: 

1. Boží hlas, tón jeho hlasu i obsah toho, co říká, poznáváme z Písma…to je způsob, jak se naučit znát jeho hlas

• pokud aktivně nečteš písmo, ale sytíš své myšlení něčím jiným, může se stát, že si Boží hlas začneš plést s jiným nebo že ho úplně zapomeneš a nebudeš pak schopný/á rozeznat, co ti říká

2. Boží hlas nebude souhlasit se vším, co děláte a nebude přijímat vaše racionalizace špatného chování

• Bůh k nám vždy bude mluvit v souladu s Písmem…pokud vám někdo řekne, že má pro vás slovo od Boha, řekněte “počkej chvilku”, podejte si Bibli, vyslechněte si ho a pak vše ověřte podle Písma…ne podle pocitu, ne podle feelu, podle Písma

3. Boží slovo přináší řád, ne zmatek; je jasné a je zaměřené na Boha

• směřuje k tomu, aby byl Bůh oslaven skrze váš život. Bůh vám neřekne, abyste někomu záměrně ublížili, ale může vás vyzvat k tomu, abyste byli pevní a nekompromisní

4. Bůh nemá problém sdělení zopakovat nebo potvrdit

• dokonce bych řekla, že je to základní charakteristikou Boží řeči – Bůh vám rozumí a ví, že jako lidi si musíme některé změny zpracovat. Pokud vám tedy řekne, že se máte přestehovat do jiného města, pravděpodobně vám to bude různými způsoby potvrzovat

5. Aby Bůh mluvil, musíme my mlčet…a nejenom ústy, ale i myslí

• na tohle téma by se dalo muvit velmi dlouze
• od dob svého dospívání je to něco, co řeším
• Cesta srdcem (Henri Nouwen) mluví o tom, že mlčení je často mnohem hodnotnější, než mluvení
• v Přísloví čteme, že ústa, která jsou zavřená, vypadají moudře
• jsou situace, kdy je dobré mluvit a kdy je dobré mlčet
• mlčení při modlitbě chce velkou disciplínu, kterou se i já učím už posledních 15 let a zdaleka v tom ještě nejsem zběhlá
• mlčení ale dává prostor Bohu mluvit k vám
• stojí za to, dát tomu šanci, učit se to

6. Ne vždy je to o emoci…někdy je to prostě o víře

• zmínili jsme si, že i skrze emoce Bůh mluví, ale není dobré na to vždy spoléhat
• já vždycky na prvním místě čekám na to, že Bůh ke mě promluví skrze emoce – dá mi do srdce pokoj v nějaké věci, nebo mě naplní radostí nebo něčím jiným
• v posledních letech mi ale ukazuje, že některé věci bych už neměla řešit přes emoce, ale měla bych čerpat z toho, co o něm znám
• uvedu příklad:
• story já a boj za tátovu práci

O tom, jak Bůh mluví, bychom mohli hovořit ještě dlouho a úplně ideální by bylo, kdybychom o tom mohli diskutovat, protože jistě máte různé zkušenosti nebo otázky…Pokud chcete, ještě chvíli tady budu a můžu se s vámi o těch věcech bavit a modlit se s vámi. 

Chci před vás ale položit jednoduchou výzvu: nelámejte nad Božím slovem hůl. Pokud tady jste, pravděpodobně vám dochází, že vztah s Bohem a služba jemu je to nejsmysluplnější, čemu se můžete v životě věnovat – co víc, vztah s Bohem naplňuje smyslem i jiné aktivity, které v životě máte. Pokud tedy ve vašem srdci klíčí sebemenší pochybnost, neignorujte ji. Řeště ji, hledejte odpovědi, ptejte se. Křesťanství má všechny odpovědi, ale musíte je hledat poctivě. Možná narazíte na lidi, i mezi vedoucími, kteří vám nedají poctivou odpověď. Hledejte tedy dál, ale hledejte, nepřestávejte hledat. 

Je hrozná škoda, když se lidi svým pochybnostem nevěnují a následně úplně odpadnou od víry, protože život není o tom, cítit se dobře. Život není o tom, mít dobrou partu kámošů. Život je o tom, že intenzivně a dlouhodobě hledáte pravdu – o Bohu, o smyslu, o sobě samých. A když ji najdete, pak ji i žijete. Tak dosáhnete doopravdy naplněného života. 

To je tedy moje dnešní výzva pro vás: hledejte pravdivé odpovědi na vaše otázky, učte se naslouchat Bohu  a nevzdávejte svůj boj o dobrý vztah s Bohem.