Hned v úvodu si přečteme biblickou pasáž z evangelia podle Jana. Kontext té pasáže je následující: Ježíš je potahován židy v poslední fázi svého pochybného soudu. Židovští představitelé ho předvedou před Piláta a ten se snaží přijít na to, proč ho před něj přivedli. Ptá se ho, jestli se prohlašuje za židovského krále (v tom případě by ho mohl jednoduše odsoudit za vzpouru proti Římu).

Jan 18,37-40

Pilát mu řekl: „Jsi tedy přece král?“ Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ 38  Pilát mu řekl: „Co je pravda?“ Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: „Já na něm žádnou vinu nenalézám. 39  Je zvykem, že vám o Velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám toho židovského krále.“ 40  Na to se dali do křiku: „Toho ne, ale Barabáše!“ Ten Barabáš byl vzbouřenec.

Ještě jednou ten klíčový verš:

Ježíš odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.“ 38  Pilát mu řekl: „Co je pravda?“

Chci s vámi dnes mluvit o pravdě.

V dnešním zmateném světě totiž lze věřit málo čemu…nejvíc mě v posledních měsících zaujala jedna věc.

Je tu ten společenský trend držet různé diety ze zdravotních nebo fitness důvodů, že. Každý rok je jiná: Organic, Raw, Vegan, Bezlepková nebo Nízkosacharidová. Každá má za sebou nějaký výzkum, který dospěl k tomu, že tato dieta je ultimátní cestou ke zdraví.

Já je sice nedržím, neb toho nejsem schopná, ale taky proti nim nic nemám. To jen abyste věděli.

Momentálně je v kurzu KETO nebo Nízkosacharidová dieta, která nabádá k abstinenci od cukrů v jakékoli formě. Existuje bezpočet článků, které ji obhajují. Nedávno jsem ale narazila na článek, který hovořil naopak o tom, že tato dieta je zdraví škodlivá – a samozřejmě byl i podpořený vědeckým výzkumem!

Kde je tedy pravda? Zbývá mi něco jiného než se rozhodnout buď pro onu dietu nebo proti a počkat si, jestli mě teda zabije nebo mi prospěje?

Není to absurdní?

Žijeme v době, kdy každý může mít svou pravdu, na všechno existuje výzkum, jehož výsledky si mohou odporovat a nikdo je nezkoumá. Koneckonců, často ani nevíme, jestli ten výzkum existuje, jestli si to pisatelé článku náhodou nevymysleli.

Lidem přestalo záležet na objektivní pravdě a spíš se řídí pocity a svou intuicí. Nejen co se diet týče.

Pro nás křesťany je ale pravda velmi důležitá. Vlastně je to to hlavní, co nás spojuje – je příčinou toho, proč jsme se dnes sešli v této místnosti. Pravda je rozhodujícím faktorem ve věci našeho posmrtného života – jestli jej strávíme s Bohem nebo ve věčném zatracení.

Dalo by se říct, že pravda je otázkou života a smrti.

Než se začnete bát, že to moc dramatizuju, pojďme se podívat na příběh Pontského Piláta.

Pontius Pilát

Pilát měl vlastně špatný den. Židovští velekněží a starší se rozhodli, že před něj přivedou Ježíše, aby ho soudil a odsoudil, protože sami nikoho k smrti odsoudit nemohli (v.31). Jejich vnitřní rozsudek byl, že se Ježíš rouhal, ale to by samozřejmě pro římský soud nebyla platná žaloba, tak si museli vymyslet něco jiného. Obvinění, která k Ježíši připnuli, i tak nebyla podle Piláta na první poslech nijak přesvědčivá.

Jak čteme u Lukáše: „Podle našeho zjištění rozvrací tento člověk náš národ, brání odvádět císaři daně a prohlašuje se za Mesiáše krále.“ (23:2)

„Svým učením pobuřuje lid po celém Judsku; začal v Galileji a přišel až sem.“(23:5)

A u Jana:

„Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.“(18:30)

Pilát měl snahu zjistit, proč židům tak moc jde o to Ježíše popravit a dal mu příležitost mluvit za sebe. Ježíš samozřejmě na falešná obvinění nereagoval a to Piláta zaujalo. Jako člověk vykonávající spravedlnost se potřeboval něčeho chytit. V Lukášově evangeliu se dozvídáme, že vlastně Ježíše vyslýchal celkem dvakrát – mezi výslechy ho poslal ještě k Herodovi.

Pilátovi celkem záhy muselo dojít, že se jedná o frašku. Několikrát se snažil židům vysvětlit, že na Ježíši nenalézá žádnou vinu. Když viděl, že Židé trvají na Ježíšově trestu, nabídl jim, že ho nechá na místě potrestat a pak ho propustí (Lk 23:16). Když ani tím neuspokojil Židy, kteří Ježíše přivedli, obrátil se na dav lidí, kteří to všechno přišli sledovat. Velekněží ale i dav měli pod kontrolou.

Než nám začne být Piláta líto, musíme si uvědomit, že za sebou neměl moc hezkou historii. Byl mezi židy obecně dost nepopulární. Z chrámové pokladny, kterou měl jako římský správce na starost, vzal nějaké peníze, aby postavil pro Jeruzalém vodovod. Potom nechal v Jeruzalémě vyvěsit plaketu s podobiznou císaře. A pak dost brutálně potlačil vzpouru skupiny Galilejců, která vlastně ani nebyla vzpourou. Obecně se o něm v historických análech píše jako o člověku křivého charakteru. Měl toho za sebou už dost a jeho nadřízení v Římě nebyli s jeho prací moc spokojení. Nepotřeboval další problémy.

Samozřejmě, nevíme, co se opravdu odehrávalo v Pilátově mysli. Možná se bál vzpoury davu. Možná se bál o své místo. Z některých veršů vidíme, že se bál Ježíše odsoudit, protože nevěděl, co je zač (J 19,8). Pilát tedy nabyl pocitu, že musí davu vyhovět, aby se nevzbouřil; a tak to udělal. V Lukášově evangeliu můžeme vidět to napětí a nevůli s jakou to udělal; byl vlastně donucen. Musel si vybrat, jestli bude hájit svoje pohodlí nebo jestli opravdu bude hledat pravdu a svoje místo ohrozí. My už dnes víme, jak to dopadlo. A tak se odehrála ta legendární scéna, kdy si Pilát před očima celého davu umyl ruce a vlastně se tím „distancoval“ od rozhodnutí, které udělal.  V evangeliu podle Matouše (27:24-26) čteme:

Když Pilát viděl, že nic nepořídí, ale že pozdvižení je čím dál větší, omyl si ruce před očima zástupu a pravil: „Já nejsem vinen krví toho člověka; je to vaše věc.“ 25  A všechen lid mu odpověděl: „Krev jeho na nás a na naše děti!“ 26  Tu jim propustil Barabáše, Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Jako vykonavatel spravedlnosti měl Pilát za úkol rozeznat, co je pravda. Viděl, že atmosféra, kterou Židé vytvořili, nemá za cíl hledat pravdu, ale odsoudit Ježíše stůj co stůj. Možná proto, když Ježíš mluvil o pravdě, Pilát se ho zeptal: Co je pravda?

Jeho výrok zaujalo v historii mnoho myslitelů a filosofů. Jedni říkají, že ve světle vykonstruovaného procesu, kdy měl Pilát o pravdě rozhodnout, mu Ježíšova narážka na pravdu připadala absurdní.

Jiní myslitelé zase Piláta chválí za to, že konfrontoval Ježíše s otázkou, která ho v tu chvíli pálila nejvíc.

A další mu vyčítají, že se sice zeptal, ale nepočkal na odpověď.

Jeho rozsudek, ačkoli byl pro našeho Spasitele brutální, byl součástí většího příběhu. V určitý moment Pilátovi Ježíš i říká (Jan:19-11):

„Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry.“

Jak nakonec celá věc pro Piláta dopadla, nevíme. Činil pokání? Uvidíme se s ním v nebi? Těžko říct. V této konktrétní situaci tváří v tvář pravdě  ale selhal.

Tři muži a slon

Možná bude některým z vás známá stará indická bajka, kterou vám teď přečtu. Je to příběh o hledání pravdy:

Několik slepých mužů se dozvědělo, že do města přišlo zvláštní zvíře, které neznali – ostatní lidé mu říkali slon. Rozhodli se tedy, že se za slonem vydají, aby jej také poznali. Protože byli slepí, obestoupili slona a každý se ho snažil poznat jediným způsobem, kterým mohl – hmatem. Jeden muž se dotkl jeho trupu a řekl: „Slon je jako zeď.“ Druhý se dotkl jeho ucha a řekl: „Toto stvoření připomíná vějíř.“ Třetí chytil slona za ocas a prohlásil: „Slon je tenký jako had.“ A tak pokračovali i ostatní.  Slepci se mezi sebou začali hádat, protože nebyli dva, kteří by se shodli na tom, jak slon vypadá.

Tato bajka se traduje už stovky let. Má různé formy a různé konce, proto skončím už tady. Hlavní jsme se ale dozvěděli.

Každý z těch slepců dopěl k nějakému poznání pravdy. Každý sám za sebe slona poznal z některé jeho stránky a nebyl ochoten přiznat, že by jeho poznání mohlo být pouze součástí většího celku. Že kdyby spojili síly, mohli ti muži slona poznat takového, jaký opravdu je.

Jejich ješitnost a pýcha je ale o to připravily – a nejen o to. Mezi muži vznikl konflikt a tak ti, kteří šli jednotně poznávat slona, pravděpodobně odcházeli rozhádaní a znechucení jeden druhým.

My a pravda

Oba tyto příběhy – Pilátův i ten o slepcích – mají hodně společného. Společným jmenovatelem je hledání pravdy. Slepí muži hledali pravdu o slonu, nebyli ale ochotní spojit síly. Nebyli ochotní překročit své ego. Nevykročili ze své komfortní zóny. A tak se pravdu nedozvěděli.

Pilát se snažil pravdu odhalit a svou práci vykonávat podle ní, spravedlivě. Ale můžeme dojít k závěru, že se měl snažit víc. Možná měl počkat na Ježíšovu odpověď. Možná měl položit ještě několik otázek. Protože on se nikdy od Ježíše nedozvěděl to, co my víme teď. Že přes absurditu situace, přes křivá obvinění a Pilátův strach ze vzpoury, možná ztráty místa a svého pohodlí, přes jeho bezčetné otázky na to, co je pravda…nevěděl, že odpověď  přímo bije do očí. Nedošlo mu, že stojí pravdě tváří v tvář.

Proč to už podruhé zmiňuji?

Když se vrátíme kousek v čase před Ježíšův soud, Ježíš v jedné ze svých posledních promluv k učedníkům říká: „Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mě.“(Jan 14:6) a o kousek později nejdřív: „Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší.“ A pak se za učedníky modlí a prosí Boha: „Posvěť je pravdou; tvé slovo je pravda.“ (Jan 17:17)

Ježíš je zdrojem veškeré pravdy. On je cílem našeho hledání. On jediný může naplnit naši touhu po pravdě. Ježíš, jeho učení a jeho sebeobětování, jsou pro nás odpovědí na otázku po smyslu všech věcí.

Boží slovo je zdrojem pravdy, je svědectvím o Božím plánu a jeho lásce k lidem.

A Duch svatý je nám k dispozici, aby nás do pravdy uvedl, vysvětlil ji a pomohl nám ji žít.

Žijeme v době, kdy lidem na pravdě nezáleží. Tedy, abych byla přesnější, záleží jim víc na subjektivním prožívání a pocitech. To znamená, že lidé většinou hledají pravdu tak, že si prostě vyberou tu, která jim vyhovuje.

Nám se tohle nesmí stát. Ježíš Kristus, ve kterého věříme a kvůli kterému jsme dnes všichni tady, je ztělesněním Pravdy. Jakožto jeho následovníkům nám musí záležet na pravdě, protože my jsme jeho vizitka. Když nám bude jedno, kde je pravda, nebudeme dobrými reprezentanty Ježíšovy Církve.

Závěr

Chci vás dnes intenzivně povzbudit: Hledejte pravdu, zkoumejte pravdu.

Hledejte pravdu o věcech kolem nás. Něco se zjistit nedá, nevím, jestli se někdy dozvíme, jestli Babiš lže nebo mluví pravdu. Ale můžeme se aspoň snažit googlit o trochu déle, zjistit si zdroj informace, popřemýšlet o trochu víc, jestli to dává smysl.

Hledejte pravdu o lidech kolem sebe. Moc se mi líbilo, když tu na sborovém víkendu Kirk říkal, že jestli mezi námi v církvi dojde k nějakému nedorozumnění, máme si o tom promluvit. Jít za tím člověkem, s jehož jednáním nesouhlasíme a zeptat se ho: Jak to myslíš? Nerozumím ti. Co za myšlenkové pochody stojí za tvým jednáním? Snažme se porozumět, nedejme na fámy. Fáma – to je jen trochu chytlavější název pro lež. A my jsme Kristovi, my lžím věřit nemusíme.

Hledejte pravdu o sobě samých.  Zkoumejte, jestli nejsou ve vašem přemýšlení zavrtané lži, které vám berou odvahu, které vám berou sebevědomí, které nahlodávají pravdu o tom, kým opravdu jste. Tahle část je pro mě třeba hodně důležitá. Poslední dobou mě Bůh vede k tomu, abych se modlila za pravdivý náhled na můj život. Pomalu ale jistě jsem si do přemýšlení vpustila několik lží, které mi podráží nohy kdykoli se snažím něčeho dosáhnout. Bůh mě ale nevidí tak, jak se vidím já. Vidí mě pravdivě.

Protože i když Bůh ví, že jsme neustále selhávající, málo spolehliví a přirozeně hříšní lidé, on na nás hledí skrze Kristovu krev. Vidí nás usmířené, naše hříchy odpuštěné, vidí nás takové, jací jsme. A hledí na nás s láskou.

A v neposlední řadě, hledejme pravdu o Bohu. Vracejme se do písma, zkoumejme, co se tam píše. Našimi hlavními pomocníky je pokorný přístup a modlitba. Druhotnými pomocníky mohou být knihy, příručky, slovníky psané lidmi, kteří mají vhled do historického pozadí bible a mohou doplnit spoustu zajímavých informací. V tomhle je super, že máme k dispozici ohromné zdroje, jako Nový biblický slovník, Systematická teologie, Úvod do SZ, NZ…Ty všechny nám pomáhají porozumět Bibli lépe…

Vezměme si z Piláta příklad v jedné věci. Nebojme se zeptat se Ježíše, co je pravda. V dnešním zmateném světě se možná budeme ptát každý den. Ale to je v pořádku, Ježíš na to je připraven. A když se ho zeptáme, nebuďme jako Pilát. Počkejme na odpověď. Ztišme se a počkejme na jeho hlas.