Zdravím vás do vašich bytů a světů, do kterých jsme teď jako církev odkázaní! Žijeme v tak divné době, že nás okolnosti vlastně nutí se zavřít doma, vevnitř a nasměrovat naši pozornost na to, co je za zavřenými dveřmi – jak nám fungují rodiny, jak zvládáme stres a náročné situace, nebo přímo trápení, úzkost, depresi, nemoce, či jiné formy utrpení.
Nevím jak u vás, ale v mojí komunikaci s kamarády a rodinou se v tomto roce velmi usadila právě tahle věta: Jak to zvládáte?
Jak to zvládáme? No, blbě! Jsme naštvaní, zmatení, nevíme, co se ještě změní! Nevíme, komu věřit a kdo má pravdu! V zásadě nevíme, co bude zítra! Další rozvolňování nebo utahování opasků? A přitom všem si asi všichni přejeme klidné a pokojné vánoce.
Je to svým způsobem období, které je definující – utváří nás a proměňuje, ať už jako jednotlivce nebo jako společnost. Je normální, že si s ním nevíme tolik rady a hledáme způsoby, jak to zvládnout. Je to období, které má svoje pro i proti, ale není nic špatného na tom si přiznat, že pro mnohé z nás je to období těžké.
A ačkoli je dnes třetí adventní neděle a my radostně očekáváme oslavy příchodu Pána Ježíše, chci dnes mluvit o těžkých věcech, těžkých obdobích.
Až budeme bilancovat letošní rok, někteří v něm najdou víc dobrého, jiní míň. A můžeme se ptát, proč to tak je? Proč to vlastně vůbec Bůh dovolil? Proč to už dávno neukončil? Proč se to vlastně všechno vůbec děje?!
Když jsem byla mladší, slýchala jsem v církvi, že PROČ je otázka vzpoury. Kdo jsme my lidi, abychom zpochybňovali Boží vůli?
A ačkoli souhlasím s tím, že jako lidi si s Boží vůlí nezadáme, otázku proč nevidím v kontextu utrpení tolik jako otázku vzpoury jako otázku Zoufalého. Zoufalého dítěte, které opravdu nechápe, co se děje. A který otec by s dítětem, které prochází bolestí, neměl soucit?
Abychom se na tohle téma podívali z biblického hlediska, nahlédneme do příběhu třech mladých mužů, kteří se ocitli velmi rychle v težké situaci, jejich důvěrou v Boha to ale neotřáslo. Chtěla bych vám přečíst příběh Mládenců v ohnivé peci, který najdeme v biblické knize Daniel, třetí kapitole.
Mládenci v peci
V knize Daniel pořád někdo někoho někam hází. Asi je vám znám příběh Daniela ve lví jámě, tento příběh je dost podobný. Nejsem si jistá, zda bych si udržela vaši pozornost, kdybych četla příběh Mládenců v ohnivé peci celý od 1. do 30. verše, tak jenom shrnu, co se stalo před naší klíčovou pasáží.
Příběh
Babylonský král Nebúkadnesar se rozhodl, že nechá udělat zlatou sochu a nařídí všem lidem ve své říši, aby ji uctívali. Protože byl králem říše babylonské, která dobila spoustu území se spoustou lidí, kteří měli svoje vlastní náboženství – včetně Judska, odkud spoustu židů odvedl s sebou do babylona. Nehodilo se mu, aby se tyhle národy sjednocovaly u svých náboženství, potřeboval jim dát nějaké, které by všechny sjednotilo v oddanosti jemu. Byl to politický tah a test oddanosti, loajality, který pro takového panovníka nebyl neobvyklý.
Takže, co měli dělat? Vždy, když lidé slyšeli „hlas rohu, flétny, citery, harfy, loutny, dud a rozmanitých strunných nástrojů“ – tedy nějaký hudební nebo zvukový signál (jako když na vesnici hlásí rozhlas, ale předtím z amplionu hraje dechovka), měli padnout na kolena, tedy poklonit se té soše. To je takový náboženský výjev, který dnes málokdy vidíme, aby někdo padl fyzicky na kolena před něčím, co uctívá.
Svým způsobem si myslím, že to tehdy měli lidi jednodušší, protože podle toho, čemu se klaněli, bylo poznat, čemu slouží. Dneska lidi svými životy uctívají spoustu věcí – životní styl, rodinu, zábavu, štěstí, sexualitu… ale nepadají přitom fyzicky na kolena, takže se hůř poznává, co je komu bohem.
Každopádně, lidi měli přikázáno se klanět té soše pod trestem smrti – dost kreativním trestem, vhozením do rozpálené pece. Tak přísný trest ukazuje, že neposlušnost vůči nařízení není jenom porušení nějakého náboženského příkazu, ale že je chápán jako vlastizrada/zrada vůči králi. To je dalším důkazem toho, že Nebukadnesarovi nešlo tolik o to náboženství jako o to zajistit si věrnost poddaných. A jak čteme dál (v. 7) povětšinou na to lidé reagovali pozitivně. Některé biblické komentáře zmiňují, že i ta hudba v tom hrála roli – byla tak propracovaná a krásná, že lidem se vlastně takový rituál líbil.
Ale ne všem. Hebrejští mládenci, přesídlení z Judska, s velmi zvláštními jmény Šadrak, Mešak a Abed-nego, se té soše klanět nemohli. Bylo to proti jejich přesvědčení, proti jejich víře v Boha. Nevíme přesně, jak bylo uctívání sochy zorganizováno, ale vypadá to, že při něm bylo shromážděno dost lidí na to, aby nebylo snadné poznat, že se toho někdo neúčastní, protože král se třemi mládenci začal zabývat teprve, až když na ně někdo žaloval. Nejednalo se tedy o veřejný protest, ale ani o skrývání víry.
Nyní se dostáváme k pasáži, kterou chci dnes číst.
Daniel 3,14-26
Nebúkadnesar se jich otázal: „Je to tak, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a před zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepoklonili? 15 Nuže, jste ochotni v čase, kdy uslyšíte hlas rohu, flétny, citery, harfy, loutny a dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnout a poklonit se před sochou, kterou jsem udělal? Jestliže se nepokloníte, v tu hodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou!“
Musíme si vážit Nebukadnezara, že si dal tři mládence předvolat, aby si ověřil, jestli to žalování, které o nich slyšel, je založené na pravdě…dal jim také ještě šanci své chování napravit, takže primárně nebylo jeho cílem se jich hned zbavit
Nebukadnezar nakonec vyslovuje takovou sarkastickou otázku: A kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou? Neptá se tu na jméno toho boha, aby zjistil, koho uctívají. O božstvo ani o náboženství mu nejde, chce jen jejich stoprocentní loajalitu. Je to sarkastický obrat kterým Nebukadnezar říká, že je tak mocný, že z jeho moci je nevysvobodí nikdo a nic, pokud by se rozhodli mu vzpírat. To je dost odvážné tvrzení, v biblickém komentáři autor říká, že Nebukadnesar tu srovnává svoji sílu se silou Boží a vyzývá mládence, aby neměli jiného Boha, než Nebukadnesara.
16 Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: „Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. 17 Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. 18 Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.“
Mládenci nechtějí krále dráždit a jsou si vědomi, že porušili dané nařízení -říkají „nám není třeba dávat ti odpověď“ – nemusí mu odpovídat, protože je jasné, že se nepoklonili a ani nepokloní; proti Nebukadnesarovi se provinili
Pak následuje jedna z nejnapumpovanějších vět v celé Bibli, kdy mládenci DOKONALE shrnují svou důvěru v Boha
Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás.
Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme
Tato odpověď je v souvislosti s tím, že se opravdu nepoklonili, velmi silným výrokem
Mládenci říkají, že jsou si plně vědomi, že Bůh má rozhodně větší moc než Nebukadnesar. Je schopen je vysvobodit z ohnivé pece. Je schopen je vysvobodit z moci Nebukadnesara
Zároveň říkají, že i kdyby je nevysvobodil, i tak jeho bohy uctívat nebudou a před sochou se nepokloní
Ukazují tady krásně jejich správné pochopení toho, co to znamená PODŘÍDIT se Bohu…oni ví, jak je Bůh mocný a že má moc do jejich situace zasáhnout…zároveň také ví, že se se musí zachovat správně, i když Bůh neudělá to, co čekají, že udělá
Je obdivuhodné, jak velikou víru v Boha tito mládenci ukazují – byli odvedeni ze své rodné země do země cizí, kde museli sloužit cizímu králi v cizí kultuře – v kultuře, která nezná Boha. Přesto se nenechali svést prostředím, ale drželi se Boha.
Na této jejich odpovědi králi Nebukadnesarovi se mi líbí, jak jsou vidět dvě roviny vztahu mezi Bohem a člověkem
1) My máme zodpovědnost vůči Bohu. Rozhodli jsme se ho následovat, věřit mu. To znamená, že když jsme uprostřed těžkého období, naším úkolem je pevně stát ve víře v něj, ať se děje cokoli. On je Bohem, který má svůj plán, vidí celou perspektivu a vidí, co se má stát.
To je ta rovina našeho vztahu k Bohu…o rovině Božího vztahu k nám mluví další část pasáže.
Pasáž pokračuje:
Tu se Nebúkadnesar velice rozlítil a výraz jeho tváře se vůči Šadrakovi, Méšakovi a Abed-negovi změnil. Rozkázal vytopit pec sedmkrát víc, než se obvykle vytápěla. 20 Mužům, statečným bohatýrům, kteří byli v jeho vojsku, rozkázal Šadraka, Méšaka a Abed-nega svázat a vhodit je do rozpálené ohnivé pece. 21 Ti muži byli hned svázáni ve svých pláštích a suknicích i s čepicemi a celým oblečením a vhozeni do rozpálené ohnivé pece. 22 Protože královo slovo bylo přísné a pec byla nadmíru vytopena, ony muže, kteří Šadraka, Méšaka a Abed-nega vynesli, usmrtil plamen ohně. 23 A ti tři muži, Šadrak, Méšak a Abed-nego, padli svázaní do rozpálené ohnivé pece. 24 Tu král Nebúkadnesar užasl a chvatně vstal. Otázal se královské rady: „Což jsme nevhodili do ohně tři svázané muže?“ Odpověděli králi: „Jistěže, králi.“ 25 Král zvolal: „Hle, vidím čtyři muže, jsou rozvázaní a procházejí se uprostřed ohně bez jakékoli úhony. Ten čtvrtý se svým vzhledem podobá božímu synu.“ 26 I přistoupil Nebúkadnesar k otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: „Šadraku, Méšaku a Abed-nego, služebníci Boha nejvyššího, vyjděte a pojďte sem!“
Tady čteme, že král se opravdu rozzlobil a udělal vše pro to, aby z těch tří nezbylo víc, než popel…nechal je svázat a hodit do rozpálené pece
Stalo se ale to, že shořely jenom provazy, kterými byli svázaní, jinak mládenci vyvázli živí a dokonce se procházeli v peci
Řecký překlad ve verši 24 dokonce uvádí, že zpívali chvály Bohu!
Přestože Bůh nezabránil celé téhle situaci, aby se stala, neopustil je. Uprostřed ohně s mládenci stojí čtvrtá osoba „podobná Božímu synu“. Biblisté se kolikrát zapotí, než podají nějaký výklad téhle pasáže, některé komentáře říkají, že Bůh poslal mládencům anděla, jiné že to byl přímo Ježíš, kdo tam s nimi byl. Důležité ovšem je, že Bůh byl s nimi a uprostřed šílené situace, kdy úplně všichni věděli, jak to musí dopadnout, obrátil celou fyziku naruby a ochránil tři věrné mladé muže.
Není tu zmíněno, jestli si muži čtvrtého v peci všimli – i v našich těžkých obdobích si někdy jsme vědomi Ježíšovy přítomnosti víc, někdy si ji nejsme vědomi vůbec a přesto s námi je
Bůh je náš milující otec. Víme, jakou má moc, víme, jak by mohl lusknutím prstu všechno zarazit a máme i naději, touhu, že to udělá. Také ale víme, že Bůh nesleduje jenom mě a moji situaci, on vidí celý svět, má před sebou co se stalo, děje a má stát. On má tu nejširší perspektivu, jakou kdo může mít. On má moc do situace zasáhnout. Ale není naše věc, jestli to udělá, nebo ne; my si musíme hledět svého postoje.
Na druhou stranu, Bůh nám také něco slíbil. V Deuteronomiu 31,8 říká – nenechá tě klesnout a neopustí tě, což autor listu Židům velice poeticky zapamatovatelně opakuje ve 13. kapitole v. 5: Vždyť Bůh řekl: ‚Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu.‘
Když jsem nedávno svojí babičce vyprávěla jednu nemilou příhodu, která se mi stala, trpělivě mě poslouchala a pak řekla: Vidíš, Milanko, Bůh dopustí, ale neopustí.
Čím víc o tomhle zlidovělém moudru přemýšlím, tím víc mi je blízké. Je možné, že se nacházíme v těžkém období, ale Bůh nás nikdy neopustí.
Jak to nakonec celý příběh Mládenců v ohnivé peci skončil?
Šadrak, Méšak a Abed-nego vyšli z ohně. 27 Satrapové, zemští správci a místodržitelé a královská rada se shromáždili, aby viděli ty muže, nad jejichž těly neměl oheň moc; ani vlas jejich hlavy nebyl sežehnut, jejich pláště nedoznaly změny, ani nebyly cítit ohněm. 28 Nebúkadnesar zvolal: „Požehnán buď Bůh Šadrakův, Méšakův a Abed-negův, který poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří na něj spoléhali. Přestoupili královo slovo a vydali svá těla, aby nemuseli vzdát poctu a klanět se nějakému jinému bohu než Bohu svému. 29 Vydávám rozkaz: Kdokoli z lidí kterékoli národnosti a jazyka by řekl něco proti Bohu Šadrakovu, Méšakovu a Abed-negovu, ať je rozsekán na kusy a jeho dům ať je učiněn hnojištěm, neboť není jiného Boha, který by mohl vyprostit jako tento Bůh.“ 30 A král zařídil, aby se Šadrakovi, Méšakovi a Abed-negovi v babylónské krajině dobře dařilo.
Vidíme, že Šadrak, Méšak a Abed-nego měli pravdu. Bůh je opravdu mohl vysvobodit z ohnivé pece – a opravdu to udělal! Jeho vysvobození bylo tak dokonalé, že jim ani nebylo cítit oblečení ohněm!
A nejenom to, Nebukadnesar na základě této události přiznal, že Bůh je nejmocnějším ze všech bohů a zařídil třem mládencům klidný život v babylonské krajině – takové žili šťastně až do smrti, dal-li Bůh.
Závěr
Když jsme četli pasáž, kde tak odvážně vyznali svou víru, řekli jsme, že jejich role byla jasná – věděli, že mají zachovat věrnost Bůhu a udělali to
Boží role je ale také jasná – slíbil nám, že bude s lidmi, že je nikdy neopustí (Dt 31,8 říká – nenechá tě klesnout a neopustí tě!) a tedy byl s nimi i uprostřed rozpálené pece
Jejich víra a ochota být věrní Bohu je nesmírně příkladná. Tato pasáž mě provází vlastně celým podzimem a vždy, když se v mém životě situace nějak zhorší, povzbuzuje mě postoj těchto tří mladíků, kteří ve velmi těžkém období – vlastně tváří v tvář velmi bolestivé smrti – nerezignovali na Boha, neřekli si „už jsem si vytrpěl dost, Bože nech mě taky chvilku na pokoji!“. Řekli: I když nás Bůh nevysvobodí, my ho nezradíme, my se ho nezřekneme, protože Bůh řekl to samé.
Závěrem bych chtěla říct, že těžká období a období trápení a utrpení v životě připravily o víru mnoho lidí. Právě v těchto momentech se totiž člověk cítí od Boha velmi vzdálen – nerozumí mu. I Ježíš, když byl na kříži volal „Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil?“
Právě v tuto chvíli, ve chvíli bolesti je víra těžko věcí pocitů, ale je věcí rozhodnutí…Šadrak, Mešak a Abed-nego se rozhodli zůstat Bohu věrní a fest se jim to vyplatilo.
Ať už jste v jakémkoli životním období, ať už sklízíte požehnání, nebo právě stojíte uprostřed ohnivé pece, buďte si jistí, že Ježíš je s vámi
Chci nás takto povzbudit k tomu, abychom se modlili za víru těchto tří mládenců i pro nás! Modleme se, abychom měli odvahu, abychom dovedli stát tváří v tvář zlu, trápení a bolesti s pevnou důvěrou v Boha! Abychom byli plní jeho pokoje i uprostřed těžkého období. A abychom nejen v době adventu mohli silně prožívat, že se narodil Immanuel – tedy s námi Bůh – a že nikdy nejsme sami, ať už je nám hej, nebo ne.