TARGOSZ, Lukáš. Křesťanství v pěti slovech: Malá kniha o velké naději. Praha: Návrat domů, 2021. ISBN 978-80-7255-442-3.
Autor
Lukáš Targosz je v Apoštolské církvi proslulým pastorem sboru AC Element, i když já si nikdy nejsem jistá, jestli se u těchto moderně pojmenovaných sborů to AC vůbec může uvádět…náš českobudějovický sbor v rámci reorganizace přijal jméno Elevate, ale ani u nás kolikrát nevím, jestli jsme AC Elevate, nebo jenom Elevate.
Každopádně ELEMENT je podle všeho bující sbor, kde Targosz s manželkou a týmem vedoucích věrně pracují na svém kousku světa a Pán Bůh jim v tom žehná. Lukáš Targosz je také ředitelem Global Leadership Summitu pro ČR, přičemž se do Hradce Králové právě na Elementem organizovaný GLS každoročně sjíždí davy lidí. Můj manžel se tam už posledních sedm let chce dostat, ale nějak nám není přáno – nejdřív mu v cestě stála náročná manželka, pak malé děti a teď naposled zápal plic.
Pokud bych k popisu autora měla podat ještě osobnější pohled, pastora Targosze ani jeho manželku osobně neznám (ačkoli jsme se jistě vídali na chodbách Letniční biblické akademie, kde jsem vyrůstala a oni tam studovali), přestože bych moc ráda, čím si získal mou pozornost, byla jakási diskuse mezi křesťany u nějakého statusu na Facebooku. Šlo tam o letniční hnutí a já jsem zrovna dopsala seminární práci na téma letničních dějin, stále mi vlastně ale nebylo jasné, o co nám vlastně jde. V krátkém odstavci pastor Targosz shrnul, v čem spočívá letniční identita takovým způsobem, že mi to „došlo“. Byla jsem nadšená, uložila jsem si screenshot jeho odpovědi a tuto otázku jsem považovala za vyřešenou. Pak jsem na všechno zapomněla a do dnešní ho dne čas od času ten screenshot hledám v zálohovaných fotkách. Každopádně mi tehdy bylo sympatické, že dovede formulovat něco tak jednoduše a srozumitelně. S takovým povědomím o autorovi jsem otevírala knihu Křesťanství v pěti slovech.
Účel knihy
Autor v knize několikrát uvádí, jak celý nápad definovat křesťanství v pěti slovech vznikl na jedné z konferencí GLS, kde byli posluchači jedním z řečníků vyzváni, aby své základní poselství shrnuli v pěti slovech. Rovněž zdůrazňuje, že nejde o jeho samostatnou práci, nýbrž o práci společně s týmem vedoucích Elementu. Těchto pět slov má sloužit jako určitá šablona pro vyjádření křesťanství srozumitelným způsobem. Minimalismus takového projektu je sám o sobě přitažlivý a jeho paralely můžeme najít např. v „evangelizačních náramcích“, které ještě před pár lety byly na mládežnických akcích hitem.
Targoszovi ale nejde o samoúčelný způsob „nalejvárny“ evangelia, ve kterém není prostor pro dialog, jen říct pět symbolů a naskočit na vlak (ačkoli ten design obálky by se klidně dal otočit do nějakého merche).
Obsah
Kniha je psaná volným a plynulým stylem, je protkaná příběhy ať osobními či zprostředkovanými a velmi zlehka otevírá patřičná témata. Oněch pět slov, kterými nakonec vedoucí Elementu chtějí shrnout jakési jádro křesťanství, jsou Láska, Zlo, Řešení, Volba, Naděje.
LÁSKU autor definuje jako vnitřní nastavení (s. 27), motivátor k víře v Boha (s. 24), je to vědomý čin, který jsme chtěli udělat (39) – „nejde opravdově milovat bez oběti, bez vydání se, bez těžké práce“ (s. 112). A v neposlední řadě, láska je základ Božího charakteru. (s. 124)
Jádro biblického poselství vidí právě v Boží lásce (s. 28), přičemž Bůh JE láska. Autor si všímá, že „Boží láska k nám nespočívá v rozhodnutí milovat, ale v jeho osobnosti, identitě a charakteru […] Nikde v Bibli nenajdeme verš, že Bůh je spravedlnost nebo svatost, pouze že je spravedlivý a svatý. Jan ale tvrdí, že Bůh je láska.“ (s. 34)
Hned na druhém místě se věnuje matoucímu principu ZLA, který se zdá být v rozporu s Boží láskou. „Linie zla prochází přímo uprostřed nás, prochází naším srdcem, přesně, jak to napsal Složenicyn.“(s. 59) Přestože takto člověka definuje, nezapomíná zmínit, že „způsobilost k dobru je v každém člověku.“ (s. 54) Připomíná, že zlo není jen vně nás, ale v každém z nás a že právě Bible před zlem oči nezavírá, nýbrž popisuje Boží plán vedoucí k východisku.
ŘEŠENÍ, které křesťanství nabízí, je k nalezení v evangeliu, přičemž „dobrá zpráva není hlavně obsah, nýbrž osoba.“ Zákon hříchu a smrti je neúprosný, ale zákon Ducha života v Kristu Ježíši nabízí osvobození, jak píše apoštol Pavel. V krásné metafoře s letadlem autor nastiňuje, jak zákon gravitace stále platí, i když jej při vzletu letadla jiný zákon překonává. Narnia vibes, anyone? 🙂
Ježíš odpovídá na problém osobního zla a přináší řešení v odpuštění hříchů, uzdravení tělesných i duševních nemocí a bolestí. Kapitolu autor uzavírá slovy, která bych si přála předat mnoha svým nevěřícím přátelům:
„Bůh je láska a protože opravdová láska nezná manipulaci, dává nám Bůh na vybranou, zda pozvání přijmeme, nebo odmítneme.“
Nasnadě je VOLBA. Opět příjemnou metaforou autor přivání čtenáře na myšlenku, že někdy je nejlepší věc samotnou osobně zakusit, aby si člověk mohl udělat obrázek. Takové rozhodnutí není jednoduché, člověk může mít mnoho předchozích zkušeností, které jej od dalšího zkoušení odrazují. Pokud ale chce mít jistotu, že to, co křesťanský Bůh nabízí, nestojí za to, nezbývá mu, než „ochutnat“. Kapitola o volbě na mě svými metaforami a bohatou biblicko-historickou základnou působila obzvlášť poeticky.
Posledním slovem je NADĚJE. Toto téma ve mně letos hluboce rezonuje, je to jedna z těch věcí, které mi vlivem letošních okolností „docvakly“: bez naděje nemáme nic. Naděje dává našemu životu smysl (s. 104) i v utrpení (s. 115), je nejdůležitějším faktorem štěstí (s. 110); nadějí a vírou odevzdáváme část sebe něčemu většímu a přijímáme nejistotu (s. 111). Nacházíme v ní smysl pro přítomnost a směr pro budoucnost (s. 125) a pomáhá nám hledat Boha kterému můžeme důvěřovat(s. 125).
Shrnutí
Poprvé jsem se s myšlenkou knihy setkala při jednom rozhovoru na sborové chatě, když mi ji doporučoval jeden přemýšlivý bratr, který si ji koupil na GLS. Jeho doporučení a můj předchozí dojem z autora, byly samy o sobě puncem kvality, který kniha měla, ještě než jsem ji otevřela. Když se mi poprvé dostala do rukou – darem od našeho pastora, protože se o nás vedoucí ve sboru velmi dobře stará – nemohla jsem si pomoci, ale pocítila jsem zklamání nad rozsahem knihy. Pod již utvořenou představou jsem byla ochotná přečíst dvakrát tolik stránek. Toto pozérsky hipsterské zklamání založené na mé pečlivě budované identitě knihomolky bylo vyváženo líbezností světlemodré obálky jednoduchého designu a sazby. Nevydržela jsem a ještě týž večer jsem ji otevřela.
Nad 125 stranami jsem nestrávila mnoho času, přesto ve mně některé myšlenky zarezonovaly tak silně, až mě to donutilo k napsání této recenze. Zdá se, že autor nechce přinést příručku, přesto je kniha velmi edukativní. Zdá se, že mu nejde o apologii, přesto jsem přesvědčena, že je kniha hluboce apologetická. O co mu ale rozhodně jde, je srozumitelnost – tu nemohu posoudit ze strany člověka křesťanstvím nedotčeného, ovšem co do způsobu komunikace teologických myšlenek, se mi tato kniha stává vzorem.
Nemylte se ale, že by vám tento článek byl schopen shrnout, co se v knize děje. Přečtěte si ji sami a sami rozveďte vnitřní dialog s autorem, který píše až lewisovsky metaforickým a sečtělým, zkrátka lidově teologickým stylem, který ve vás po přečtení vzbudí dojem, že jste vypili pohár čisté vody.
Teším se na další knihy z pera tohoto autora, z nichž třeba jedna bude vysvětlovat, proč se přiklání k tomu, že list Židům napsala žena. 🙂